Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V prozaických textech vyčleňujeme základní promluvová pásma:

1. pásmo řeči vypravěče = autorská řeč
2. pásmo řeči postav = přímá řeč postav

Rozlišení pásma vypravěče (autora) a pásma postav (ti, co se baví, nebo vnitřní monolog) je základním znakem výstavby epického díla.

Přechodná promluvová pásma tvoří:

1. nevlastní přímá řeč – přímá, která nemá uvozovky
2. polopřímá řeč – též vnitřní řeč, obsahově patří k řeči postav, formálně k řeči autora
3. smíšená řeč – vše dohromady

Řeč vypravěče
Je vyznačena jednou mluvnickou osobou ⇒ 3. os., variantní je 1. os.; je vyznačena min. časem, graficky není odlišená.

Řeč postav
Je vyznačena 3 mluvnickými osobami, 3 časy (minulý, budoucí, přítomný). Je expresivní, subjektivně a hovorově zabarvená a graficky vyčleněná.

Nevlastní přímá řeč

V této době moderní. Osobitá varianta přímé řeči, chybí jí však grafické vyznačení.
Například: V koutě se zvedl mladík s oholenou hlavou: Haló, učiteli, zavolal na přicházejícího. Co víš o anarchismu?
Nevlastní přímá řeč oživuje a ozvláštňuje text.

Polopřímá a smíšená řeč

Jedná se o pásma, která ve výstavbě textu spojují pásmo vypravěče s pásmem postav.

Polopřímá řeč
Je prostředkem vyjádření vnitřního monologu postavy, vyprávění subjektivně a hovorově zabarvuje, obsahově patří polopořímá řeč k řeči postav, formálně však k řeči autorské.

Smíšená řeč
Je řeč vypravěče, subjektivně slohově zabarvená.

V moderním pojetí často plynule přecházejí ve výstavbě textu promluvová pásma vzájemně dohromady (z 1 do 2) a prostupují se.

Řeč přímá

• doslovně věrné opakování cizí řeči
• je věta hlavní
• zachovává formu původní výpovědi
• má buď nejprve uvozovací větu, za kterou následuje přímá řeč, nebo naopak uvozovací větu přímá řeč předchází; např. Pan učitel řekl: „Děti otevřete oči!“ ⇒ „Otevřete oči,“ řekl pan učitel, „abyste…“

Nepřímá řeč

• zpráva mluvčího o výroku jiného výroku vyjádřená vedlejší větou
• je věta vedlejší
• formu mění:
  1. z věty hlavní věta vedlejší
  2. osoba podle stanoviska mluvčího uvozovací věty

Polopřímá řeč

• oblíbená v moderní beletristice
• mění původní věty jen částečně:
  1. hlavní věta se nemění ve vedlejší
  2. osoba a způsob se však mění
• např. Zavěsila se do studenta a říkala, nechť, ať ji vidí celé město, nikoho se nebojí, je tolik ráda, že Jaroslav přišel.
• podstata polopřímé řeči je v tom, že obsahově patří k řeči postav, formálně však k řeči autorské

Existují i různé přechodné útvary mezi řečí přímou a nepřímou: prosté vynechání uvozovek a dvojtečky ⇒ tomu se říká nevlastní přímá řeč.

Využití

Přímá řeč: silně oživuje vyprávění, umožňuje charakterizovat osoby jejich řečí
Nepřímá řeč: je klidnější, nemůže se hromadit
Polopřímá řeč: uvádí živě; myšlení jednajících osob