Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Romantismus je literární směr i životní postoj, jenž nastupuje po osvícenství a racionalismu, tedy na začátku 19. století.

Jedná se o umělecký směr, který klade důraz na city a který zobrazuje výjimečného hrdinu ve výjimečné situaci. Výjimečný hrdina je člověk, jenž je osamocený, často chodí do přírody, je většinou nešťastně zamilovaný a je zasněný. Výjimečná situace = nezvyklé místo, většinou nějaká snová krajina (hory, moře).

Romantismus vytváří nové estetické ideály a umělecké metody, ovládá kulturní život a přináší nové estetické hodnoty. Vznikl v období mezi dvěma revolucemi (1789 ve Francii a 1848 v Evropě).

Kromě literatury ovlivnil romantismus také hudbu a výtvarné umění. V hudbě romantismus většinou zachycuje nějaké náměty o přírodě – představitelé: Frédéric Chopin (Polák), Carl Maria von Weber, Franz Schubert, Robert Schumann (všichni Němci), Gioacchino Rossini (Ital), nejznámějším českým hudebním skladatelem v době romantismu byl František Navrátil. V malířství je romantismus zpracovaný ve formě zvláštních krajin nebo opuštěných lidí ve zvláštní krajině – představitel: Eugène Delacroix (Francouz).

Znaky romantismu

• podstatou je člověk individualista ⇒ osamocený člověk; člověk uzavřený okolnímu světu
• důraz na city a fantazii
• protiklad snu a skutečnosti (člověk sní, ale společnost ho neuznává), jedince a společnosti (individualismus)
• hlavní hrdina bývá výjimečný a autor se s ním ztotožňuje (splývá s hlavní postavou); je neschopný nebo nemá zájem se přizpůsobit společnosti
• pocit osamění, odcizenosti, skepse
• obdiv k minulosti, mystice, k přírodě, exotice, únik do vlastního nitra, odvrací se od reality
• časté téma: nešťastná láska
• hudebnost, zvukomalebnost jazyka, obraznost

Romantismus v literatuře

• vyjadřuje hrdinovu vnitřní zkušenost, touhu po bohatých vztazích, lásce, ale dochází k rozporu mezi vnitřním světem hrdiny a okolním světem, mezi snem a skutečností
• ústřední hrdina splývá s autorem, je neschopný nebo nemá zájem se přizpůsobit společnosti, odcizuje se (stahuje se do sebe, začíná pociťovat osamění, prožívá vnitřní konflikty…)
  • výjimečný člověk (cikán, loupežník, mrzák, zločinec, kat, vyvrženec apod.)
  • vyhraněný individualista (hledá únik ze společnosti – udělá nějaký významný čin; boj proti společnosti)
  • často se stává i revolucionářem
  • touží po lásce, ale nenachází ji
  • buď dosáhne ideálu, nebo zemře – dává si vysoké ideály
• tematika
  • záliba v minulosti, estetickým ideálem už není harmonická souměrnost, ale zvláštnost (obliba tajemna, „záhadna“)
  • evokace středověku (rytířství)
  • obdiv k lidové tvorbě
  • častý kontrast (krása X ošklivost, den X noc)
  • autobiografické rysy (světabol, skepse, spleen = smutný, rozmrzelý)
• žánry
  1. poezie
     • poema (= lyrickoepická báseň, děj není důležitý, nejdůležitější jsou reflexe, přemýšlení o životě, nálady, pocity, autor často vstupuje do děje)
     • epos, romance, přírodní a milostná lyrika
  2. próza – historická povídka a román, drama

Anglický romantismus

George Gordon Byron
Pocházel z aristokratické rodiny, měl vysokou školu, podporoval dělníky při povstání, hodně cestoval po historický místech, žil hlavně v jižní Evropě, psal proti anglické společnosti. Je pokládán za zakladatele poemy, psal básně nebo romantické povídky, které byly pojmenovány jako byronské povídky.

„Byronismus“ ⇒ spor hrdiny se světem, osamocený boj za svobodu proti tyranům, světabol

Dílo:
Child Haroldova pouť – jedná se o autobiografické dílo, hlavní hrdina se raduje z krásy světa a přitom bojuje proti nadvládě tyranství, nakonec předčasně umírá.

Percy Bysshe Shelley
Méně významný, básník, představitel titanismu, psal také divadelní hry. Vedl odpor proti sociální nespravedlnosti, pokrytectví, náboženství, byl totiž ateista (nevěřící). Kvůli nevěře v Boha byl vyloučen z univerzity, žil v Itálii, zahynul při bouři.

„Titanismus“ ⇒ hrdý vzdor proti osudu a moci; proroctví o pádu tyranů a osvobození lidstva; kontrast lidskosti a božské tyranie; víra v konečné vítězství dobra

Dílo:
Odpoutaný Prométheus – lyrické drama o tom, jak se Prométheus vzepře bohům a přinese lidem oheň. Toto dílo je pokládáno za symbol boje za svobodu.

Francouzský romantismus

Victor Hugo
Nejznámější francouzský romantický spisovatel, žil ve vyhnanství, po revoluci se vrátil do Francie, kde zastával místo poslance. Psal povídky, romány a básně. Velice si cenil antiky, ovlivnil Vrchlického a Machara.

Dílo:
Bídníci – 5dílný román, který vypráví o životě Jeana Valjeana, jenž se navrátil z galejí a je stále pronásledován policií (galejník je lepší než šlechticové)
Chrám Matky Boží v Paříži – román, který vypráví o lásce šeredného Quasimoda a cikánky Esmeraldy (kněz – pokrytec, ničema, má být čistý, ale chce Esmeraldu; proti tomu chudák Quasimodo, nic nemá, je dobrý)

Stendhal
Důstojník napoleonské armády, byl vypovězen z Francie, žil v Itálii, za života neměl úspěch, slávu získal až po své smrti. Psal pouze romány. Jeho hrdinové prožívají vášnivé lásky, jsou ve sporu, mají ideály, rozpory s dobou, společností, nakonec se musí přizpůsobit (navenek), stávají se pokrytci (uvnitř jsou čistí).

Dílo:
Červený a černý – tento román vypráví o chudém vesničanovi Sorelovi, který slouží jako vychovatel ve šlechtické pařížské rodině, je vyhozen, protože jedna žena prozradila jeho minulost, Sorel zastřelí tuto ženu a je popraven.
Kartouza parmská – v tomto románu figuruje člověk, který volí přetvářku, aby se dostal do lepší společnosti.

Ruský romantismus

Alexandr Sergejevič Puškin
Narodil se ve staré šlechtické rodině, byl míšenec, znal několik cizích jazyků, od mládí hodně četl, začátky jeho literární tvorby byly už na carském lyceu, kde psal krátká díla, ve kterých kritizoval společnost. V 18 letech odešel do Petrohradu, kde psal básně, v nichž kritizoval cara, byl za to poslán do vyhnanství, kde psal mnoho básní na romantická témata, byl poslán do druhého vyhnanství, kde pod dohledem policie přestal psát básně, začal tam studovat historii a začal psát také své největší dílo – Evžen Oněgin. Puškin začíná přecházet až k realismu. Když se vrátí z tohoto vyhnanství, začíná psát opět proti carovi, ožení se se ženou, kterou si chtěl vzít car a je za to poslán do třetího vyhnanství, kde dokončuje Evžena Oněgina a píše mnoho dalších děl, nakonec umírá v souboji s francouzským vyslancem.

Dílo:
Evžen Oněgin – nejznámější dílo od Puškina. Puškin toto dílo psal 9 let. Naprosto přesně zobrazuje neopětovanou lásku. V tomto díle jsou naprosto dokonale popsané osoby. Puškin se zde zabývá člověkem, který se cítí být naprosto zbytečný.

Michail Jurijevič Lermontov
Po Puškinovi druhý nejvýznamnější ruský romantik. Psal básně romány, povídky a životopisy. Vychovávala ho babička, stal se důstojníkem, psal dílo proti carovi, sloužil na Kavkaze, zemřel v souboji.

Dílo:
Hrdina naší doby – v tomto psychologickém románu se objevuje typ zbytečného člověka, který se velice často objevuje až v realismu.
Démon – romantická básnická povídka s filozofickou úvahou o dobru a zlu; démon ztělesňuje zlo; řeší se vztah mezi dobrem a zlem ve světě ⇒ „zlo je důsledkem slabosti dobra“.
Maškaráda – drama, ve kterém si hlavní hrdina Arbenin kvůli intrice myslí, že ho žena podvedla. On ji ze žárlivosti zabíjí (lítost).

Více o romantismu v anglické, francouzské a ruské literatuře naleznete v tomto výkladu.