Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Slovesa (verba) řadíme mezi ohebné slovní druhy. Vyjadřují děj, tj. buď činnost podmětu (děj ⇒ nesu, jdu), nebo stav podmětu a změnu jeho stavu (stav ⇒ žiji, sedím, ležím; změna stavu ⇒ stárnu, probouzím se), popřípadě vyjadřují děj na „podmět nevázaný“ (např. prší, taje, spalo se mi dobře).

Rozdělení sloves

Podle toho, zda se činnost týká podmětu nebo předmětu, dělíme slovesa na bezpředmětová (subjektová) a předmětová (objektová).

Slovesa dělíme i podle typu na plnovýznamová a pomocná.

Slovesa předmětová

Slovesa předmětová potřebují doplnění předmětem na nich závislým (nesu dříví, knihu…; pomáhám tobě, mamince…; čtu časopis, román…), tzn. řídí pád jména, jehož se děj slovesa přímo týká.

Předmětové sloveso má určitou stálou vazbu, tj. řídí pád závislého předmětu. Spojuje se buď s „prostými pády“ (nejčastěji se 4. pádem, dále s 2., 3. a 7. pádem), nebo s „předložkovými pády“ (kdy má vazbu předložkovou).

Slovesa předmětová spojující se s prostým 4. pádem se nazývají přechodná (tranzitivní) – např. poslouchám rozhlas, vyrábějí stroje… Ostatní nazýváme nepřechodná (intranzitivní) – např. podobá se otci, mluví o úspěchu, píše perem…

Spojuje-li se s předmětovým slovesem zvratné zájmeno „se“, vzniká sloveso zvratné (myji se, baví se). Některá slovesa mají u sebe toto zájmeno stále a jsou tak pouze zvratná (bojí se, rozprchnou se).
Stejný efekt má pak i zvratné zájmeno „si“ (zpívá si, nakoupí si).

Slovesa bezpředmětová

Slovesa bezpředmětová doplnění předmětem nepotřebují nebo na nich předmět záviset ani nemůže (jdu, žiji, stárnu). Navíc slovesa, která znamenají stav nebo jeho změnu, jsou vždy jenom bezpředmětová (růst, stárnout).
Existují však i ojedinělé výjimky, kdy bezpředmětová slovesa předmět mají – jedná se o takzvaný „vnitřní podmět“, se kterým se můžeme setkat v knižním stylu (žít život, bojovat boj…).

Slovesa plnovýznamová a pomocná

Slovesa jsou zpravidla slovy s plným věcným (lexikálním) významem. Takovým slovesům říkáme plnovýznamová.

Pouze některá slovesa ve spojení s infinitivem jiného plnovýznamového slovesa nemají vlastní věcný význam a vyjadřují poměr tohoto významového slovesa k podmětu – taková slovesa pak označujeme jako pomocná (má, může, chce, musí pracovat).

Sloveso, jež jen spojuje jmenný přísudek s podmětem, tedy sloveso být, bývat, stát se, stávat se, je sloveso sponové a tvoří s podstatným jménem tzv. „holý přísudek“ – např. bratr je zdráv; stal se spokojeným; počasí je pěkné… Někdy lze těchto sloves užít i samostatně a jsou plnovýznamová (Čerti nejsou).

Mluvnické kategorie

U sloves určujeme různé mluvnické kategorie: osobu (1.-3.; nesu/neseš/nese), číslo (jednotné či množné; nese/nesou), čas (přítomný, budoucí a minulý; volám/volal jsem/budu volat), způsob (oznamovací, rozkazovací a podmiňovací; volá/volej/volal bys), rod (činný a trpný; volá/je volán/volá se), vid (dokonavý a nedokonavý), třídu a vzor.

Vid

Vid (aspekt) se nevyjadřuje různými tvary, ale odvozováním (příponami, předponami), nebo je vlastností základního prostého slovesa.

Slovesem se může vyjádřit tentýž děj různě podle vidu, totiž děj se vyjadřuje jednak jako dokonavý nebo nedokonavý (vyrobí-vyrábí; napíše-píše; koupí-kupuje), jednak jako násobený nebo nenásobený (hází-hodí; mívá-má).

Dokonavé sloveso vyjadřuje děj jako ohraničený, nedokonavé jako probíhající.

Slovesa dokonavá (perfektiva) nemohou vyjádřit přítomný děj, jejich tvary přítomného času označují už děj budoucí (vyrobí, napíše). Vyjadřují tak pouze čas budoucí a minulý (vyrobí-vyrobil)!
Dokonavá slovesa jsou někdy prostá (řekne, sedne, dá, koupí, skočí), ovšem častěji spojená s předponou, jež pozměňuje jejich význam (sepíše, přinese, vydělá, odejde, přijde).
Nejčastěji se dokonavá slovesa tvoří z prostých sloves nedokonavých spojením s předponou (píše-napíše; učí se-naučí se; zpívá-zazpívá; vidí-uvidí).

Slovesa nedokonavá (imperfektiva) vyjadřují děj ohraničený, zaměřený k určitému bodu. Vyjadřují tedy čas přítomný, minulý i budoucí.
Budoucí čas vystihují obvykle tvarem složeným z infinitivu a z tvaru slovesa „budu“ (volají-budou volat; píši-budu psát).
Nedokonavá slovesa jsou často prostá slovesa neodvozená (nese, dělá, píše, bere, jde). Mnoho nedokonavých sloves je však odvozeno příponou (nezřídka se změnou hlásek v kmeni) od sloves dokonavých (skáče ke skočí; hází k hodí; kupuje ke koupí; vyrábí k vyrobí; rozvíjí k rozvine; přináší, přichází k přijde; vydělává k vydělá). V češtině tak často existují „dvojice sloves“ stejného významu a stejným kmenem, z nichž jedno je dokonavé a druhé nedokonavé.
Zajímavé rovněž je, že sloveso nedokonavé a dokonavé stejného věcného významu je jen zřídkakdy od rozdílného kořene (bere-vezme; klade-položí).

Slovesa, která vyjadřují děj, jenž se stal nebo stává několikrát, tedy děj násobený (mívat, chodívat), se nazývají násobená.
Slovesa násobená jsou vesměs slovesa odvozená od sloves nenásobených (házet-hodit; mívat-mít; mluvívat-mluvit).
Některá z takto utvořených sloves mohou vyjadřovat děj násobený i nenásobený – např. nyní házím já X děti házely celé odpoledne míčem. Jiná z nich, zejména odvozená příponami -ívat, -ávat, vyjadřují jen děj násobený, a to pravidelně opakovaný (mluvívat, čítávat). Násobenou činnost vyjadřují též slovesa dokonavá odvozená předponou, obvykle již od sloves násobených (přeskákat, pozavírat).

Slovesný rod

Rod (genus verbi) rozlišujeme činný a trpný.

Činným rodem (aktivum) se vyjadřuje, co činí podmět; původce slovesného děje je tedy podmětem věty (dělníci vyrábějí stroje).

Trpným rodem (pasívum) se vyjadřuje děj, který činí někdo jiný než podmět věty; původce děje zde není podmětem věty (často nebývá ani vyjádřen). Je-li podmět v takové větě, je cílem děje (stroje jsou vyráběny).

Dvojí rod mohou mít zpravidla jen slovesa předmětová, a proto jen tato slovesa mají pro trpný rod zvláštní tvary, zvané trpné (jsou vyráběny-vyrábějí se). Ostatní slovesa mají jen tvary rodu činného.

Osoba a číslo

Slovesné tvary vyjadřují jednu ze tří osob (první, druhou nebo třetí), a v každé osobě dvojí číslo (jednotné nebo množné).

Čas

Určitými tvary vyjadřuje sloveso rovněž čas, a to zda se slovesný děj koná v přítomnosti nebo zda se konal v minulosti nebo jestli se bude konat v budoucnosti. Vyjadřuje tedy trojí čas: přítomný (prézens), minulý (préteritum) a budoucí (futurum).

Například: volám/volal jsem/budu volat (zavolám); je volán/byl volán/bude volán

Slovesný způsob

Sloveso může vyjadřovat způsob (modus) oznamovací, rozkazovací a podmiňovací.

Způsob oznamovací oznamuje slovesný děj jako jistý, skutečný (voláš).

Způsob rozkazovací vyjadřuje rozkaz nebo přání (volej). Tohoto způsobu se užívá jen ve 2. osobě čísla jednotného nebo množného (volej, volejte) a v 1. osobě čísla množného (volejme).

Způsob podmiňovací vyjadřuje děj možný, který se klade jako podmínka či přání (volal bys), anebo děj podmíněný, jenž by nastal, kdyby se splnila jistá podmínka. Tento způsob je dvojí, přítomný a minulý ⇒ přítomný: Chtěl bych dobře poznat svou vlast. Kdybyste rychleji veslovali, dospěli byste první k cíli.; minulý: Kdybyste byli rychleji veslovali, byli byste dospěli rychleji k cíli.