Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vypravěč

Vypravěče lze charakterizovat jako prostředníka mezi obsahem sdělení a čtenářem. Ve čtenářském povědomí nezřídka mylně splývá se samotným autorem. Vypravěč je fiktivním subjektem a nelze jej pokládat ani za interpreta autorových vlastních postojů a názorů.

Rozlišujeme různé typologie vypravěčů podle různých kriterií:

• podle gramatické osoby (tradiční rozlišování):
  • ich-forma
  • er-forma
• podle narativní roviny:
  • extradiegetický – vypravěč „vševědoucí“
  • intradiegetický – vypravěč je postavou v příběhu
• podle vztahu k příběhu:
  • heterodiegetický – vypravěč neúčinkuje ve vyprávěném příběhu
  • homodiegetický – vypravěč vystupuje v příběhu jako protagonista nebo pouhý svědek
• podle spolehlivosti:
  • vypravěč kompetentní a nekompetentní svými omezenými vědomostmi, věkem apod.

Vypravěč má především narativní funkci, dále plní funkci komunikativní (navazuje a udržuje kontakt s adresátem). Hranice mezi jednotlivými vypravěčskými typy jsou otevřené, v jednom díle se mohou objevovat kombinace několika vypravěčských postupů:

1. Autorský vypravěč
   • dán perspektivou, kterou zaujímá
   • zabírá děj i postavy jak z vnější perspektivy, tak z jejich perspektivy vnitřní
   • obdařen vševědoucností: zná motivace jednání všech postav, jejich skryté myšlenky, dokáže se vracet do jejich minulosti či předjímat jejich budoucnost
   • všudypřítomný: ví o tom, co se ve stejný okamžik odehrálo na několika různých místech apod.
   • promluva autorského vypravěče bývá zřetelně odlišena od promluvového pásma postav (nejčastěji užitím uvozovacích vět a přímé řeči)
2. Personální vypravěč
   • charakterizován na základě perspektivy vyprávění
   • vyjadřuje to, co může znát postava (nebo i více postav, jež se ve výpovědích střídají) o sobě zevnitř i zvenčí
   • ostatní postavy (které právě nejsou ve funkci vypravěče) jsou nahlíženy pouze z vnější perspektivy
   • můžeme tedy konstatovat, že vševědoucnost je u personálního vypravěče limitována hranicemi jedné postavy či několika postav, jež přebírají vypravěčský part
   • personální vypravěč mnohdy pracuje s vnitřním monologem a polopřímou řečí
3. Přímý vypravěč
   • projevuje se jako postava literárního díla s perspektivou zevnitř, která však nemá možnost nahlížet na sama sebe zvenčí, zatímco ostatní postavy nazírá právě touto vnější perspektivou
   • přímý vypravěč může mít mnoho podob: je zároveň hlavním hrdinou i vypravěčem příběhu, může být jenom svědkem líčícím události z vlastní perspektivy, vyprávějící já může a nemusí být totožné s prožívajícím já
4. Vypravěč „oko kamery“
   • má odepřenu vnitřní perspektivu
   • jeho vypravěčství spočívá v důsledném popisu vnějších projevů postav, v zaznamenávání jejich dialogů, schází zde ale možnost proniknout do jejich myšlenek
   • ani tento typ vyprávění však není zcela odosobněný, neboť pomyslné „oko kamery“ registruje události z něčí perspektivy a vnáší tak do registrovaných událostí jisté domněnky
   • tato technika byla dovedena do krajnosti autory tzv. nového románu