Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Henri Alain-Fournier byl francouzským spisovatelem, který se narodil 3. října 1886 v La Chapelle d'Anguillon (vesnice v provincii Berry v centrální Francii) jako první dítě učitelského páru. Dětství strávil se svojí o tři roky mladší sestrou Isabelou na venkově.

Ve dvanácti byl dán na internátní soukromou školu do Paříže, protože měl nakonec skončit lépe než jeho rodiče. V patnácti přestoupil na gymnázium v Brestu, které vedlo přípravné třídy pro námořní dopravu, neboť se rozhodl stát námořním důstojníkem. V šestnácti od toho však zase upustil a v 17 letech složil maturitu v Bourges. Poté, v říjnu 1903, navštěvoval přípravné kurzy pro pedagogický institut na lyceu Lacanal u Paříže. Tady uzavřel přátelství s Jacquesem Rivièrem, s nímž se začal zabývat literaturou (a roku 1908 se stal jeho švagrem).
V téměř devatenácti letech se letmo střetl s mladou ženou Yvonne de Quièvrecourtou, do které se bláznivě zamiloval. Ztratil ji ale z očí a po dvou letech zklamaně zjistil, že se mezitím vdala. Také jeho naděje na studijní místo se nevyplnily: po třetím roce příprav na lyceu Louis-le-Grand měl dvakrát smůlu při přijímací zkoušce a musel se vzdát kariéry univerzitního profesora.

Jeho přítel Jacques Rivière se také nedostal na školu a šel do Bordeaux, aby na tamější univerzitě vykonal zkoušku, se kterou by pak mohl učit na gymnáziu. Alain nastoupil mezitím na vojnu. Během dovolené navštívil poutní místo Lourdy, které ho ovlivnilo tak, že měl od roku 1906 záchvaty zbožnosti.

Na konci roku 1907 publikoval svůj první delší text Tělo ženy (Le Corps de la femme / Der Körper der Frau). V roce 1909, na konci vojenské služby, se pokoušel také udělat si licenci, aby mohl být zaměstnán jako učitel angličtiny. Asi ale nebyl dobře připraven, a proto ztroskotal.
Po návratu do Paříže byl od dubna 1910 do 1912 volný spolupracovník novin Paris-Journal, kde dělal literárního kritika. V této době měl velice proměnlivý vztah s modistkou Jeanne Bruneauovou. Na konci roku 1910 se seznámil s o 13 let starším romantikem Charlesem Péguyim, jenž se ho pokusil zavést ke katolické víře. Díky němu získal ne příliš náročnou práci soukromého asistenta u bankéře Clauda Casimira-Périera.
V těchto letech psal román, který ho později proslavil: Velký Meaulnes / Kouzelné dobrodružství (Le Grand Meaulnes / Der große Meaulnes). Nejdříve se objevil rozdělený na pět částí v časopise La Nouvelle Revue Française (od července do listopadu 1913), v němž Alain pracoval již půl roku jako asistent redakce díky švagrovi Rivièreovi. Na podzim vyšel knižně. Úspěch byl ihned pozoruhodný a dostal se do užšího výběru na cenu Prix Goncourt.

Při shledání roku 1913 se svojí velkou láskou Yvonne de Quièvrecourtovou, která mezitím porodila dvě děti, se mohl Alain utěšovat skutečností, že mohl ukázat svoji atraktivní milenku, známou herečku Simone, ženu svého bývalého šéfa Casimira-Périera. Ta ho inspirovala k napsání nového, ale nedokončeného románu Colombe Blanchet (vydán až posmrtně).

Když 1. srpna 1914 vypukla 1. světová válka, byl Alain povolán jako poručík 288. dělostřeleckého pluku. Během bojů okolo Les Éparges, jižně od Verdunu, se nevrátil 22. září se svými lidmi od hlídky a zůstal postrádán. Teprve roku 1991 byly jeho tělesné pozůstatky podle poznávací známky identifikovány. Je pohřben na vojenském hřbitově Saint-Remy la Calonne.

V Německu je velice hodně čtený a jeho knihy jsou stále k dostání v různých verzích a ve více vydáních.