Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

ŽIVOTOPIS č.1 - 9.11.2004 - Anchese (Aneta Suchomelová), anchese[zavinac]atlas.cz

Největší ruský romantický básník, zakladatel moderní ruské prózy, Alexandr Sergejevič Puškin se narodil v Moskvě do výhradně francouzsky mluvící rodiny. Ruštinu poznal až od babičky a chůvy. Studoval na lyceu v Carském Selu, kde vynikal svým literárním talentem. Po ukončení studia pracoval na ministerstvu zahraničí v Petrohradě a psal veleúspěšnou veršovanou pohádku Ruslan a Ludmila (1817-1820, Руслан и Людмила).

Car ho dal přeložit na jih Ruska. Tam básník sloužil v Kišiněvu a Oděse. Fascinovala jej příroda Krymu a Kavkazu, na jejímž základu vytvořil tzv. jižní poemy Kavkazský zajatec (1821, Кавказский пленник), Bachčisarajská fontána (1823, Бахчисарайский фонтан) a Cikáni (1824, Цыганы), které patří k vrcholům evropského romantismu. Započal i práci ne svém nejslavnější díle - milostném veršovaném románu Evžen Oněgin (1823-1831, Евгений Онегин), v němž panoramaticky zobrazil celou tehdejší ruskou společnost. Na venkově Puškin napsal také historickou tragédii Boris Godunov (1825, Борис Годунов), ke které jej inspiroval sám Shakespeare.

Na podzim roku 1826 mu car Mikuláš I. umožnil návrat z vyhnanství. V této době napsal veršované eposy Poltava (1829, Полтава) a Měděný jezdec (1833, Медный всадник) a slavný příběh Kapitánská dcerka (1836, Капитанская дочка). Taky několik skvělých povídek - Piková dáma (1834, Пиковая дама), Dubrovskij (1833, Дубровский), Povídky nebožtíka Ivana Petroviče Bělkina (1830, Повести покойного Ивана Петровича Белкина), Hrobník.

Roku 1831 se Puškin v Moskvě oženil s kráskou Natalií Gončarovou a v Petrohradě ho opět přijali na ministerstvo zahraničí. Svými literárními úspěchy si u dvora získal několik nepřátel, kteří jej vehnali do souboje s Francouzem D'Anthesem. V souboji se těžce zranil a dva dny nato zraněním podlehl.

Z DÍLA:

• Boris Godunov (1825)
• Evžen Oněgin (1823-1831)
• Kapitánská dcerka (1836)
• Piková dáma (1834)
• Ruslan a Ludmila (1817-1820)

ŽIVOTOPIS č.2 - 12.1.2012 - DarinaN, nov.dar[zavinac]seznam.cz

Po studiu na lyceu v Carském Selu, kde byli vychováváni synové aristokracie pro státní služby, začal Puškin pracovat na ministerstvu zahraničí. Jeho hýřivý život a básně útočící na systém mu přinesly pozornost policie. Pro své názory a verše byl v roce 1820 poslán na jih Ruska, později do Oděsy, odkud kvůli neshodám odešel na svůj statek v Michajlovském. Roku 1826 mu car povolil návrat do Petrohradu, kde strávil zbytek svého života za policejního dozoru. Zemřel při střeleckém souboji v roce 1837.

Ve své tvorbě předčil dobu.
V prvním období jeho tvorby píše básně se sociálními motivy, klasicistní milostné elegie, vznešené ódy a pohádkový epos (Ruslan a Ludmila).
Ve druhém období své tvorby se přiklání k romantismu (básnické povídky Kavkazský zajatec, Cikáni).
Vrchol jeho tvorby představují prózy Piková dáma a Kapitánská dcerka.

ŽIVOTOPIS č.3 - 20.3.2012 - daemonka, n.o.v.o.t.n.a.b[zavinac]seznam.cz

Národní básník a zakladatel moderní ruské prózy Alexandr Sergejevič Puškin (Александр Сергеевич Пушкин) se narodil 6. června 1799. Jeho otec pocházel ze šlechtické rodiny a matka byla vnučkou ruského generála Hannibala. Vzdělání Puškin získal na lyceu v Carském Selu. Po ukončení studií napsal svou první poému Ruslan a Ludmila (1817-1820, Руслан и Людмила). V roce 1820 byl však za volnomyšlenkářství a svobodomyslné verše vypovězen do tehdejšího jižního Ruska (Oděsa, Kišiněv). Zde vznikala jeho epická díla Kavkazský zajatec (1821, Кавказский пленник), Bachčisarajská fontána (1823, Бахчисарайский фонтан), Bratři loupežníci (1822, Братья разбойники) a první části veršovaného románu Evžen Oněgin (1823-1831, Евгений Онегин). V roce 1824 byl Puškin znovu vypovězen, tentokrát do Michajlovského v Pskovské gubernii. Tam pokračoval v psaní Evžena Oněgina a vznikly tu i poéma Cikáni (1824, Цыганы), tragédie Boris Godunov (1825, Борис Годунов) a další pověsti i básně.

Poéma Poltava (1829, Полтава) a zápisky Cesta do Arzrumu (1829, Путешествии в Арзрум) patří k vrcholům Puškinovy lyrické tvorby. V roce 1830 trávil podzim v sídle svého otce v Boldinu. Bylo to období Puškinova největšího tvůrčího rozmachu.

Roku 1833 napsal Puškin poému Měděný jezdec (1833, Медный всадник) a v letech 1831-1836 cykly pohádek a povídek - Piková dáma (1834, Пиковая дама), Kapitánská dcerka (též Kapitánova dcerka, 1836, Капитанская дочка), román Dubrovskij (1833, Дубровский), Historie Pugačova (též Historie povstání Pugačova, 1833, Историей Пугачёва).

10. února 1837 došlo k osudnému souboji s francouzským emigrantem D'Anthesem. Básníkova tragická smrt otřásla celým Ruskem.
Jeho dílo, naplněné láskou ke svobodě a k ruskému národu, však zůstalo navždy živé.