Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Alphonse de Lamartine (celým jménem Alphonse Marie Louis de Prat de Lamartine) se narodil 21. října roku 1790 v Mâcon a zemřel 28. února roku 1869 v Passy.

Byl to čelný romantický básník a prozaik. Pocházel z rodiny venkovské royalistické šlechty, nábožensky vychovaný. Dětství prožil na venkově v Milly. Studoval na jezuitské koleji. Po nich opět žil v Milly. Roku 1811-1812 byl poslán rodiči do Itálie. V Neapoli prožil idylu s dívkou Antoniellou, která je později transponována do povídky Graziella. Po restauraci Bourbonů roku 1814 důstojníkem, po Waterloo se vojenské slávy vzdává. Za léčení v Aix-les-Bains roku 1816 se seznámil s Julií Charlesovou, mladou ženou známého fyzika. Julie roku 1817 umírá, a zároveň se stává jedním z hlavních inspiračních zdrojů milostných veršů jeho první básnické sbírky z roku 1820 Básnické meditace, jež mají mimořádný ohlas. Téhož roku se oženil s Angličankou Marií Jirchovou. V letech 1821 až 1830 působil jako diplomat ve Florencii. Po červencové revoluci roku 1830, již vítá, cesta na Východ, za níž zemře jeho dcerka. Byl zvolen poslancem za své nepřítomnosti. Své liberální, sociálně humanistické názory formuloval již roku 1831 ve spisu Racionální politika. Dělí svou činnost mezi literaturu a politiku. Sociální cítění jej orientuje víc a víc doleva. Alphonse přispívá jako spisovatel i skvělý řečník ve sněmovně aktivně k přípravě revoluce z roku 1848. Za ní hraje zpočátku významnou úlohu jako člen prozatímní vlády. Avšak postoje mezi obhájci vlastnictví a sociálními požadavky dělnictva jej rychle připraví o popularitu. Velký neúspěch při kandidatuře na prezidenta II. republiky. Po roce 1851 odchází do ústraní. Z výtěžku usilovné spisovatelské činnosti splácí dluhy. Po smrti manželky se ožení ve skrytu s neteří Valentinou, jež bdí nad jeho stářím a nad posmrtným vydáváním jeho díla. Po nepublikovaných raných pokuse v různých druzích přichází třicetiletý Alphonse s Básnickými meditacemi, jež jsou jeho nejslavnější sbírkou a prvním velkým datem francouzského romantismu. Tato básnická sbírka neznamená ani po stránce tematické, ani po stránce básnických prostředků revoluci. Základní témata jsou však podávána s nelíčenou upřímností, opravdovostí a melancholií. K působivosti této poezie přispívá hudební plynulost básnického výrazu. Alphonse v dalších sbírkách do roku 1830 zůstával představitelem intimní a spiritualisticko-meditativní filozofické poezie.