Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Anna Brontëová byla anglická spisovatelka a básnířka a také nejmladší členka rodiny Brontëovy.

Jako dcera chudého pastora anglikánské církve strávila Anna většinu života v Haworthu na yorkshirských vřesovištích pohromadě se svou rodinou. Několik let navštěvovala internátní školu. V devatenácti odešla z domova a mezi lety 1839-1845 pracovala jako vychovatelka. Poté co s prací skončila, připojila se ke svým sestrám a společně vydávaly pod mužskými pseudonymy poezii. Nato napsala krátce po sobě své dva romány: Agnes Greyová (Agnes Grey) a Dvojí život Heleny Grahamové (The Tenant of Wildfell Hall). Její literární kariéru však překazila předčasná smrt. Anna zemřela ve 29 letech na tuberkulózu.

RODINNÉ ZÁZEMÍ:

Annin otec - Patrick Brontë (1777-1861) - pocházel z Irska a měl devět sourozenců. Během boje s chudobou se Patrick naučil číst a psát a od roku 1798 učil. Když mu byla dvacet šest let, vyhrál možnost studovat teologii na Cambridgeské univerzitě. Tam si také změnil prosté příjmení Brunty na více sofistikované Brontë. V roce 1807 byl vysvěcen na kněze anglikánské církve. Tři roky pracoval a poté vydal v tamním plátku svou první báseň Winter Evening Thoughts. O rok později vyšla sbírka jeho mravoučných básní Cottage poems. Když bylo Patrickovi pětatřicet, potkal svou budoucí ženu.
Maria Branwellová (1783-1821) pocházela z poměrně bohaté rodiny. Jako osmá z devíti dětí si Maria užívala všech výsad, které má zámožná rodina v malém městě. Když Maria osiřela, odešla za svou tetou a učila v její škole. Tam se také setkala s Patrickem.
Přestože každý z nich vyrůstal v úplně jiném prostředí, nebránilo to jejich vzájemné náklonnosti, a tak byli Patrick a Maria do tří měsíců oddáni (29.12.1812). První dcera Maria (1814-1825) se narodila poté, co se přestěhovali do Hartsheadu. V roce 1815 získal Patrick místo faráře v malé vesnici Thorton a s novou změnou přišla i druhá dcera Elizabeth (1815-1825). Následovaly čtyři další děti: Charlotta (1816-1855), Patrick Branwell (1817-1848), Emily (1818-1848) a Anna (1820-1849).

MLÁDÍ:

Anna byla pokřtěna 25. března 1820. Krátce poté dostal Patrick doživotní vikářství v Haworthu, které mu zajišťovalo stálý, byť nevelký příjem. Brontëovi se tam přestěhovali v dubnu 1820 a po zbytek života považovali pětipokojové stavení za svůj domov.
Anně ještě nebyl rok, když její matka onemocněla (pravděpodobně na rakovinu dělohy) a pak 15. září 1821 zemřela. Aby zajistil dětem matku, snažil se Patrick znovu oženit, ale neuspěl. Avšak v domě už zůstala Elizabeth Branwellová (1776-1842), která se přistěhovala, aby ošetřovala svou umírající sestru. Vychovávala sestřiny děti, ale byla to přísná žena, která očekávala úctu spíše než lásku. Více se sblížila jedině s malou Annou, s níž bydlela v jednom pokoji. Patrick poslal všechny svoje dcery (kromě Anny) do školy. Když však dvě nejstarší zemřely krátce po sobě na tuberkulózu, vzal Charlottu a Emily rychle zpátky domů. Smrt dětí Patrickem otřásla natolik, že už nikoho nechtěl poslat pryč, a tak se sourozenci vzdělávali doma.

VZDĚLÁNÍ:

Anna se doma učila mimo jiné i hrát na piano a kreslit. Její teta se starala o to, aby děvčata věděla, jak vést domácnost. Všechny tři dívky ale mnohem víc zajímalo čtení. Otcova knihovna pro ně byla hlavním zdrojem vědomostí. Znaly Bibli, Homéra, Vergilia, Shakespeara, Byrona, Scotta a mnohé další. Navíc se zabývaly studiem historie a zeměpisu.
Kromě "obyčejných" předmětů rozvíjely dívky i svou představivost. Otec jim v roce 1826 koupil sadu vojáčků na hraní. Sestry si jednotlivé figurky pojmenovaly a ke jménům vymyslely i osobnosti jednotlivých postaviček. Nakonec si vytvořily i fiktivní africké království Angria, jehož hlavní město nazvaly Glass town (Skleněné město).
Jejich vysněný svět se časem více přiblížil realitě. Království získalo svého vladaře, armádu, hrdiny, zločince, vyrostly v něm hospody, školy a hlavně nakladatelství. Pro svou zem dívky dodávaly noviny, časopisy i knihy - všechny tak maličké, že nebylo možné je přečíst bez lupy.

DOSPÍVÁNÍ:

Kolem roku 1831 se Anna sblížila daleko víc s Emily. Jejich vztah se ještě posílil díky tomu, že Charlotta odjela v lednu 1831 do školy. Charlottina přítelkyně Ellen Nusseyová, která Haworth navštívila v roce 1833, napsala, že Anna s Emily byly "jako dvojčata". Annu popisovala takto: "Anna, drahá něžná Anna, vypadala docela jinak než ostatní. Měla světle hnědé vlasy a krásné tmavě modré oči. Neustále se snažila něco naučit a pod dohledem své tety se pilně zdokonalovala v šití."
Později Anna nastoupila na školu, kde v té době učila Charlotta. Emily tam byla několik měsíců s ní, ale stýskalo se jí natolik, až z toho onemocněla a musela se vrátit domů.
Během následujících dvou let se Anna vracela domů pouze na Vánoce a letní prázdniny, jinak pilně studovala, aby jednou mohla být finančně nezávislá. Nezdá se, že by se Anna nějak víc sblížila s Charlottou, té ale dělalo starosti sestřino zdraví. V roce 1837 prodělala Anna těžký zánět žaludku (gastritida) a vrátila se domů, kde se měla zotavit.

ZAMĚSTNÁNÍ:

O tom, čím se Anna zabývala mezi lety 1838 a 1839, toho mnoho nevíme. Jako dcera chudého faráře si potřebovala zajistit vlastní příjem. Ovšem chudé, vzdělané ženy tehdy moc možností neměly. V podstatě mohly dostat pouze místo vychovatelky nebo učitelky. V dubnu 1839 začala Anna pracovat jako vychovatelka v Inghamově rodině na panském sídle Blake poblíž Mirfieldu.
Děti, které měla na povel, byly rozmazlené a nezvladatelné. Ve chvíli, kdy zápasila o každou chvilku jejich pozornosti, nepřicházel nějaký velký pokrok ve vyučování v úvahu. Děti trestat nesměla, a když si stěžovala jejich rodičům, byla pouze zpochybněna její schopnost zastávat takové místo. Inghamovi Annu koncem roku propustili, takže se na Vánoce vrátila domů. Celá epizoda ji velmi poznamenala, a tak krušně nabyté zkušenosti později uplatnila ve svém prvním románu Agnes Greyová.

SETKÁNÍ S WILLIAMEM WEIGHTMANEM:

Když se Anna vrátila do Haworthu, potkala se s Williamem Weightmanem, který v srpnu 1839 začal ve farnosti pracovat jako vikář (mladý student, který se zaučuje, aby se později sám mohl stát pastorem). Williamovi bylo dvacet šest let, vystudoval Durnhamskou univerzitu a na faře se brzy stal vítaným hostem.
Pokud můžeme soudit podle básní, které Anna v tomto období napsala, William se jí líbil a snad ho i tajně milovala. Ale i kdyby on její city opětoval, o čemž nemáme žádné důkazy, jejich společný čas by byl velmi krátký. William zemřel v roce 1842 na choleru.

VYCHOVATELKA:

Anna si brzy našla nové místo, tentokrát v rodině poblíž Yorku. Měla na starosti čtyři děti: Lýdii (15), Elizabeth (13), Mary (12) a Edmunda (8). Ze začátku měla stejně problémy jako v předchozím zaměstnání, ale tady vytrvala a situace se postupně začala zlepšovat. Spřátelila se se svými zaměstnavateli a děti k ní přilnuly.
V následujících několika letech se Anna doma moc neobjevovala. Zato jezdila se svou "novou rodinou" každý rok na pár týdnů do Scarborough, které si velmi zamilovala.
Začátkem listopadu 1842 zemřela Elizabeth Branwellová. Každé své neteři zanechala 350 liber. Anna se na čas vrátila domů a zpět k Robinsonovým se vydala až v lednu 1843. Vyrazila i se svým bratrem Branwellem, který u nich měl začít vyučovat Edmunda.
Jsou tu jisté náznaky, že se Branwell zapletl s paní Robinsonovou. Jisté však je, že se Anna v roce 1845 svého místa vzdala, aniž by to nějak zdůvodnila. Jakmile pan Robinson zjistil, co se děje, okamžitě Branwella propustil. Navzdory této události si Anna dál srdečně dopisovala s Elizabeth i Mary.

SBÍRKA BÁSNÍ:

V roce 1845 se všichni sourozenci sešli u otce - ani jeden z nich neměl v tu dobu žádné zaměstnání. Charlotta zjistila, že Emily si schovává svoje básně a o něco později se ke svým výtvorům přiznala i Anna. Sestry se domluvily, a aniž by něco řekly otci nebo bratrovi, začaly připravovat sbírku básní. Charlotta jich napsala 19, Anna s Emily po jednadvaceti. Aby mohly sbírku vydat, využily peníze, které jim odkázala teta.
Z obavy, aby posudky na jejich dílo nebyly příliš zaujaté, přijaly dívky mužské pseudonymy. Charlotta se stala Currerem, Emily Ellisem a Anna Actonem. Jako společné příjmení si zvolily jméno Bell.
Sbírka vyšla v roce 1846, ale během prvního roku se prodaly pouze tři výtisky.

ROMÁNY:

V roce 1847 vyšel Annin první román Agnes Greyová. Bohužel ve stejné době vyšly také Jana Eyrová a Na Větrné hůrce, obě tyto knihy zatlačily Anninu prvotinu do pozadí.
Docela jinak to dopadlo s jejím druhým románem, který Anna nazvala Dvojí život Heleny Grahamové. Během šesti týdnů bylo první vydání rozprodáno a musel se chystat dotisk.

RODINNÉ TRAGÉDIE:

V září 1848 zemřel Branwell. Ještě tu zimu odešla i Emily, což hluboce zasáhlo Annu. Rovněž její zdraví se od té doby zhoršovalo a přivolaný lékař řekl, že nemá velkou naději na uzdravení.
V únoru 1849 její nemoc na chvíli polevila a Anna se začala chystat na cestu do Scarbourough. Doufala, že změna prostředí by jí mohla prospět. V květnu se rozloučila s otcem a odjela s Charlottou pryč. Čtyři dny poté, co vyrazily, Anna klidně zemřela.
Jako jediná z rodiny není pohřbena v Haworthu, ale právě ve Scarborough.

DÍLO:

Básně Currera, Ellise a Actona Bella (1846, Poems by Currer, Ellis and Acton Bel)
Agnes Greyová (1847, Agnes Grey)
Nájemnice z Wildfell Hall / Dvojí život Heleny Grahamové (1848, The Tenant of Wildfell Hall)