Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zprvu básník, později hlavně autor povídek a románů, které vyrůstaly ze snahy po spodobnění rodného podkrkonošského kraje a ze zájmu o řešení současných problémů sociálních, národnostních a politických.
Vlastním jménem Antonín Zeman. Narodil se 22. července 1843 ve Stanovém u Vysokého nad Jizerou a jako nejstarší z deseti dětí ze selské rodiny byl dán na gymnázium do Jičína a pak do Krakova, kde bydlel u svého strýce. Po maturitě studoval práva v Praze, učil přitom na české dívčí škole češtinu i dějepis a pracoval krátce v redakcích novin. Univerzitu dokončil roku 1866 v Krakově. Pracoval pak v advokátní kanceláři v Kolíně, v Praze u Josefa Friče (1869-74) a v Roudnici (1876-77). V letech 1874-75 působil v Petrohradě jako vychovatel, jižní Rusko navštívil ještě v roce 1889 a 1897. V letech 1878-1913 byl advokátem v Semilech: často hájil zájmy českých lidí proti německým továrnám, důkladně pronikl národnostní a sociální problematikou pohraniční oblasti, byl činný veřejně i politicky (v letech 1889-95 byl zemským poslancem za staročeskou stranu, v roce 1918 se stal členem revolučního hnutí Národního shromáždění). Roku 1913 se přestěhoval do pražské Krče, kde pak bydlel společně se synem Ivanem Olbrachtem a s H. Malířovou a pokračoval v literární práci. Nepřestal se zajímat ani o veřejný život a nejednou projevil svůj demokratický postoj.
Zemřel v Praze 9. října 1931.

DÍLO:

Epická básnická tvorba: "Václav (1872); Z doby táborů (1884); Co minulo a nevrátí se víc (1928) - výbor básní"
Prozaická tvorba: "Švec Matouš (1876); román Nedokončený obraz (1878); cyklus povídek Blouznivci našich hor (1895); román V temných vírech (1900); román Na rozhraní (1908); povídky Otřelá kočka (1912); román Stíny minulosti (1922); Vzpomínky (1925); román O ševci Matoušovi a jeho přátelích (čten 1927, knižně vydán 1932); nedokončil román Dozvuky (čten 1931)"