Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Celý český národ dostal desátého dubna roku 1854 citelný zásah, jenž ťal opravdu do živého. Když pražský orloj ukazoval desátou hodinu ranní, bojoval nedaleko své poslední minuty života lékař, překladatel z jazyka německého a rektor Univerzity Karlovy Antonín Jan Jungmann (* 19. 5. 1775 Hudlice u Berouna, † 10. 4. 1854 Praha).

Kdo by si jen nevzpomněl na tohoto hudlického rodáka a nevybavil si jeho zásluhy.
Antonín Jan Jungmann získal pražské porodnické škole věhlas po celé střední Evropě. Byl to on, kdo stál v čele historiografického ústavu lékařské fakulty. Pro všechny rodičky zvelebil prostory pražské nemocnice, čímž položil základy kvalitní porodní a poporodní péče o matky s dětmi, které přetrvávají do dnešních dnů.
Tehdejší studenti Karlovy univerzity si jej budou pamatovat jako svého rektora z přelomu let 1838 a 1839. Od roku 1850 byste pana Jungmanna mohli potkávat na ulici, už ne jako prostého občana, ale jako rytíře, byl totiž povýšen do rytířského stavu.

Antonín Jungmann zčásti doplatil na fakt, že jeho starším bratrem nebyl nikdo jiný než Josef Jungmann, autor věhlasného Slovníku, který má nejeden z nás ve své skromné knihovně. Mezi oběma bratry panoval vřelý vztah, na česko-německém slovníku pracovali oba společně, avšak pod dílem samotným je podepsán starší z bratří, Josef.

Jungmannovi se těšili ze svého prvorozeného syna Josefa již druhým rokem, když do rodiny přibyl další potomek, jehož pojmenovali jako Antonína, křtěného jménem světce Jana. Malého Toníka čekala po dokončení studií v Berouně církevní dráha na piaristickém gymnáziu v Praze, kde vstoupil do řádu a pokračoval v učení se lékařství. Roku 1811 byl jmenován profesorem teoretického i praktického porodnictví na pražské lékařské fakultě.

Každý z jeho studentů by přisvědčil, že vyučoval jak v němčině, tak v naší mateřštině, tedy česky. Byl oblíbený nejen mezi nastávajícími lékaři a ranhojiči, ale dobrou pověst měl i u budoucích porodních bab.

Antonín Jungmann si byl plně vědom, že pro pokrok je třeba řádné výchovy dorostu, jak po stránce fyzické, tak psychické, proto stál u vzniku rozsáhlé a moderní knihovny. Bez pana Jungmanna by nebyly nikdy vznikly již zmiňované instituce jako moderní porodnice a knihovna, vzpomeňme si tedy na neprávem opomíjeného spolutvůrce Slovníku alespoň v tomto ohledu.

Společně pak vzdejme hold památce pravidelného přispěvatele do časopisu Krok, stejně jako do Musejníku a Jindy a nyní, kde byl oblíben nejen pro své články o porodnictví či veterinářství, ale především kvůli působivým výkladům o sanskrtu a jazyku českém.

DÍLO:

Úvod k babení (1804)
Umění babické (1814)
O sanskrtu (1821 v časopisu Krok)