Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• známý též jako Epikúros ze Samu

Tento zakladatel epikurejské školy, hedónista, etik a filozof helénismu se narodil na Samu v roce 341 př. Kristem. Na ostrově Samu, ležícím v Egejském moři, naslouchal platoniku Pamfilovi a pak v Teu Nausifanovi, stoupenci Démokrita, který na něj měl velký vliv, a to navzdory protikladným pozdějším tvrzením Epikúra.

Ve svých osmnácti letech přišel Epikúros do Athén, kde absolvoval vojenskou přípravu a pak dle všeho studoval v Kolofónu. V roce 310 př. Kristem učil na Mytiléně a potom se přemístil do Lampsaku. Už v této době svou nauku rozvinul do podoby uceleného filozofického systému, a proto se roku 306 př. Kristem odstěhoval znovu do Athén, kde založil vlastní školu. Aktivity této školy probíhaly v Epikúrově vlastní zahradě a Díogenés Laertios nás informuje, že filozof ve své závěti odkázal dům i se zahradou svým žákům. Podle polohy školy dostali epikurejci své jméno hoi apo tón képon, to v překladu z řečtiny značí "ti ze zahrady".

Ještě za jeho života se Epikúrovi dostalo téměř božských poct a tento kult zakladatele je nepochybně důvodem skutečnosti, že filozofická ortodoxie se mezi epikurejci dodržovala více než ve kterékoliv jiné škole.

Hlavní nauky se předávaly žákům tak, že se je učili nazpaměť. Epikúros byl zdatným spisovatelem a autorem velkého množství děl, ale většina jeho tvorby se ztratila. Díogenés Laertios pro nás zanechal 3 jeho didaktické dopisy, určené jeho žákům, z nichž List Hérodotovi a List Menoikeovi se považují za autentické, zatímco List Pýthokleovi za výňatek z Epikúrova spisu, který pořídil některý z jeho žáků. Zachovaly se také fragmenty jeho hlavního díla Peri fyseós.

Jeho nauka je proti platonismu, odmítá platónskou nauku o idejích a nesmrtelnosti duše. Naopak učí, že slast je jediným dobrem a hledá osobní štěstí člověka, jenž by se měl zbavit strachu a všech strastí - to znamená žít umírněně, ale i příjemně.

Epikúros zemřel roku 270 př. Kristem v Athénách.
Epikúra jako hlavu školy nahradil Hermarchos z Mytilény, kterého později vystřídal Polystratos. Nejvýznamnějším žákem této školy byl Titus Lucretius Carus (okolo 99-55 př. Kristem).