Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Erich Johann Albert Raeder, syn školního ředitele, se narodil 24. dubna 1876 v německém Wandsbeku ve Šlesvicku-Holštýnsku.

Po kvalitním klasickém vzdělání vstoupil roku 1894 do císařského válečného námořnictva. Rychle postupoval a v roce 1912 sloužil jako náčelník štábu admirála Franze von Hippera. Za první světové války se účastnil bojových operací a v roce 1928 byl povýšen na admirála a velitele německého válečného námořnictva.

Raederovi se nezamlouvala domácí politika NSDAP, přesto podporoval Hitlerovu snahu o obnovení bývalé slávy Německa jako světové mocnosti. Vůdce v roce 1939 povýšil Readera na velkoadmirála. Tím se Raeder stal po Alfredu von Tirpitzovi teprve druhým Němcem s touto hodností. Raeder chtěl vybudovat námořnictvo, které by obstálo v boji s Royal Navy (britské královské námořnictvo), čímž se dostal do konfliktu s Hermannem Göringem, protože jako hlava německého průmyslu poskytoval mnohem více prostředků své Luftwaffe než Raederově Kriegsmarine.

V říjnu 1939 zaslal Raeder Adolfu Hitlerovi návrh na obsazení Dánska a Norska. Argumentoval tím, že bez námořních základen v těchto zemích nebude možné porazit Velkou Británii. V dubnu 1940 Hitler invazi schválil, ale byl zklamán těžkými ztrátami, jež Kriegsamarine v průběhu invaze utrpěla.
Raeder podporoval operaci Seelöwe (česky operace Lvoun), plánovaný útok na Británii, leč požadoval, aby Luftwaffe nejdříve v oblasti získala vzdušnou nadvládu. Jenže Göringovy síly v bitvě o Británii prohrály. Raeder tedy raději doporučil Hitlerovi invazi odvolat. I s invazí do SSSR, čemuž se přezdívalo operace Barbarossa, nesouhlasil.

Hitler byl s výsledky Kriegsmarine čím dál méně spokojen a poté, co těžké křižníky Admiral Hipper a Lützow nedovedly zastavit spojenecké arktické konvoje do Ruska, obvinil Raedera z neschopnosti.
Velkoadmirál Erich Raeder rezignoval 30. ledna 1943 a ve funkci šéfa válečného námořnictva byl nahrazen Karlem Dönitzem.

Po válce byl norimberským tribunálem odsouzen na doživotí za plánování a vedení útočné války. Roku 1955 byl ze zdravotních důvodů propuštěn. V roce 1957 vyšly jeho paměti Mein Leben (Můj život).
Zemřel v Kielu 6. listopadu 1960.

DÍLO:

• Velkoadmirál Erich Raeder: Můj život (1957, Großadmiral Erich Raeder: Mein Leben) - Erich Raeder se v těchto svých pamětech zaobírá první světovou válkou, budováním německého loďstva v meziválečném období, svým působením v čele válečného námořnictva (1935-1943), vývojem druhé světové války, norimberským procesem i svým propuštěním z vězení