Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Italský básník, literární a hudební kritik.
Narodil se 12. října 1896 v Janově. Byl to víceméně samouk. Ze třetího ročníku průmyslové školy odešel a dál studoval soukromě. Jeho snem bylo stát se operním pěvcem. Zájem o hudbu ho provázel po celý život. Jako novinář napsal řadu hudebních kritik.
V roce 1917 narukoval k ligurské brigádě a zúčastnil se bojů ve Vallsaru. Roku 1922 založil v Turíně s básníkem Solmim časopis První doba. Krajem jeho srdce a poezie se stalo Monterosso v Cinque Terre na pobřeží Středozemního moře, kde již roku 1916 napsal své první verše.
V roce 1929 byl zaměstnancem nakladatelství ve Florencii, nepřihlásil se do fašistické strany a našel dočasné útočiště v nezávislém literárněvědném kabinetu.
V roce 1938 odmítl přihlášku do fašistické strany a ihned dostal výpověď. Po válce se stal členem Strany akce, sdružení disidentů politických stran vzešlých z odboje.
Od roku 1947 pracoval v milánském deníku Corriere della Serre a roku 1967 byl jmenován doživotním senátorem Italské republiky.
Roku 1975 také obdržel Nobelovu cenu za celoživotní dílo.

DÍLO:

Sépiové kosti (1925) - druhé rozšířené vydání sbírky se dostalo do oběhu roku 1928
Příležitosti (1939) - jeho verše se více poetizují a ztrácejí drsnost ligurského světa
Vichřice a jiné (1956) - sbírka je syntézou jeho životních zkušeností
Mimo dům (1969) - kniha reportáží o setkání s umělci
Auto da fé (1966) - sborník studií a esejů
Směs (1962-70) - básně
Deník roku 71 (1971) - básně, črty
Deník roku 1971 a 1972 (1973)
Sešit čtyř let (1973-77)