Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Italský básník a prozaik. Znalec antické kultury a klasické filologie, často nazýván otcem humanismu. Literární činnost střídal s politickou činností a diplomatickými posláními. Snil o sjednocení Itálie jako dědičky antického Říma, proto vítal pokus římského tribuna lidu Coly di Rienzo o založení republiky; k nastolení míru a pořádku v Itálii vyzýval Karla IV., s nímž se setkal v roce 1354 v Mantově a 1368 v Udine. 1356 navštívil Prahu. Korespondence s Karlem IV., arcibiskupem Arnoštem z Pardubic a kancléřem Janem ze Středy v letech 1351-68 (některé dopisy vyšly v českém výboru Listy velkým i malým tohoto světa) přispěla k rozvoji humanismu v Čechách.

Hlavní význam přikládal Petrarca své latinské tvorbě; hledal a studoval antické rukopisy, napsal řadu děl v latině, z nichž nejvýznamnější je nedokončený epos v hexametrech Africa (1338) o punských válkách. Latinsky psal i dopisy literárně zpracované do několika sbírek.

Výrazem jeho niterné náboženské krize, jejíž začátek sám datoval rokem 1336 výstupem na Mont Venteux, jsou tzv. asketické spisy; nejvýznamnější je Secretum (Tajemství) a tři dialogy mezi básníkem a sv. Augustinem. Setkání se šlechtičnou Laurou 6.4.1327 v avignonském chrámu sv. Kláry se stalo podnětem k psaní milostné lyriky, kterou skládal po celý život a shrnul do sbírky později nazvané Zpěvník (původní latinský název Rerum vulgarium fragmenta - Fragmenty v lidové řeči). Obsahuje 355 básní (317 sonetů, 29 canzon, 9 sestin, 7 balad a 4 madrigaly), rozdělených na verše "ze života" a "po smrti" Laury, ještě idealizované, ale již s rysy pozemskými. Přínosem je psychologická hloubka vyjádření myšlenek, citů a nálad milujícího člověka, zobrazení vlastního vnitřního světa básníka, zmítaného rozporem mezi pozemskými city a oddaností Bohu.

Božskou komedii napodobuje didakticko-alegorický epos Trionfi (Triumfy), v němž vynikají lyrické pasáže, svými motivy příbuzné Zpěvníku.

Petrarkova lyrika je nová hloubkou psychologické analýzy a dokonalou básnickou formou i jazykem. Ovlivnila nejen tzv. petrarkisty 16. století, ale i pozdější italské lyriky až po G.Ungarettiho; po staletí byla vzorem i pro poezii evropskou.