Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Německý dramatik Frank Wedekind žil dynamický život nonkonformního umělce, jenž se bouřil jak proti společenským, tak i umělecký konvencím a celou svou bytostí a aktivitou úporně a intenzivně hledal naplnění svých životních představ.

Narodil se 24. července 1864. Studoval filosofii a práva, psal lyriky, povídky, krátké scény, jarmareční písně. Zamiloval se do cirkusu, kde jednu dobu dělal tajemníka, a hledal v něm poučení pro své divadelní experimenty. Často střídal místa pobytu: od Mnichova a Berlína přes Paříž a Londýn i Švýcarsko se vracel zase do Německa - do Lipska a Mnichova. V divadle dělal mnohé: byl činoherním režisérem i hercem, vystupoval v kabaretu, kde i zpíval. V době svého mnichovského pobytu v sezóně 1896-97 (spolupracoval tehdy i se slavným humoristickým časopisem Simplicissimus) vymýšlel a hrál pantomimy. A kromě toho psal i dramata.

Hned první dramatický text jej učinil slavným. Probuzení jara vzniklo v letech 1890-91 a uvedeno bylo až o patnáct let později. Wedekind totiž tímto dramatickým textem zasáhl jedno z největších tabu tehdejší společnosti. Hlavními postavami jsou dva mladí lidé pocházející ze středostavovských dobrých rodin. Protože v tomto prostředí se o sexuálních problémech nejenom nemluví, ale prostě se dělá, že nic takového neexistuje, jejich sexuální probuzení skončí otěhotněním dívky, která jde na pokoutní potrat a zemře. Pro toto zcela otevřené pojednání tak choulostivého tématu bylo Probuzení jara cenzurou zakázáno a stala se z něj oblíbená četba, protože na jevištích nesmělo být předváděno. Podobný osud stihl i druhý díl tragédie, která se většinou hraje pod názvem Lulu. První díl Duch země měl premiéru v roce 1898, druhý Pandořina skříňka až v roce 1904. Text opět stihla pro sexuální tématiku nepřízeň cenzury.