Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

František Pavlíček byl český dramatik, autor divadelních, televizních a rozhlasových her. Narodil se 20. listopadu roku 1923 v Lukově u Zlína do rodiny zedníka. V roce 1943 odmaturoval na reálném gymnáziu v Holešově, na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy poté vystudoval slovanské literatury a estetiku. Již za dob svého studia působil jako dramaturg Československého rozhlasu v Českých Budějovicích a do roku 1970 pracoval v mnoha studiích a rozhlasech - nejprve v Československém rozhlasu v Praze, poté ve Filmovém studiu Barrandov a nakonec jako umělecký ředitel Vinohradského divadla. Odtud z politických důvodů odešel. Následně začal pracovat v dělnických profesích - živil se například i jako domovník nebo skladník.
V roce 1990 ho jmenovali ústředním ředitelem Československého rozhlasu, ale po dvou letech odešel do důchodu.

František Pavlíček zemřel 29. září 2004 v Praze.

Svou dramatickou tvorbu zahájil cyklem tří her - Chtěl bych se vrátit (1956), Labyrint srdce (1960; původní název zněl Černá vlajka, 1958) a Zápas s andělem (1961). Všechny jmenované hry se zabývají tehdy velice aktuálním tématem problémů politické emigrace, a to tzv. vnějšími i vnitřními. Proti tendenčnímu charakteru prvních dvou her byl Zápas s andělem pro aktuální vyostřenost a kritičnost stažen z programu Národního divadla a teprve v upravené verzi byl uveden na scénu po dvou letech. V dalších hrách - původních i adaptacích - se František Pavlíček zaměřil na osudy lidí, kteří se svými postoji či jednáním nějak odlišují od okolí, ale zároveň zůstávají sami proti celému davu. Svými hrami morálně vyzývá vnímavé diváky a posluchače. Úspěšná byla i dramatizace románu Karla Čapka pod názvem Život a dílo skladatele Foltýna (1969). V sedmdesátých letech však nesměl tento autor publikovat. Svou tvorbu tedy zveřejňoval pod mnoha pseudonymy (např. Helena Šimáčková, Miloň Čepelka či Alena Břízová). Po úpravě Šamberkova Jedenáctého přikázání a Maupassantovy povídky U Tellierů napsal Pavlíček pro Vlastu Chramostovou monodrama Dávno, dávno již tomu, jehož premiéra proběhla v jejím bytě o Vánocích roku 1979. Toto monodrama, s původním názvem Zpráva o pohřbívání v Čechách, bylo složené z pomyslných rozhovorů Boženy Němcové s umírajícím synkem Hynkem, opatrnou kolegyní, nevěrným milencem, mužem a se sebou samou. Dávalo si za cíl poukázat na to, jak se v Čechách s opatrnickým ohledem na danou situaci pohřbívají mimořádní lidé.
Hra Chvála prostopášnosti (1990) čerpá z osudů Mikuláše Dačického z Heslova.
Pavlíček psával mimo jiné také hry pro děti, především upravoval cizí předlohy, a to hlavně pohádkové. Je autorem mnoha rozhlasových her a dramatizací, filmových či televizních scénářů. Vzpomínky na dětství zachytil v knize Konec patriarchátu: Stránky z mé lukovské kroniky (1992).

Z DÍLA:

Tvorba literární
Konec patriarchátu: Stránky z mé lukovské kroniky (1987 samizdat, 1992)

Divadelní hry
Chvála prostopášnosti (1990)
Dávno, dávno již tomu aneb Zpráva o pohřbívání v Čechách (1979)
Život a dílo skladatele Foltýna aneb Posedlost (1969) - dramatizace Karla Čapka
Nanebevstoupení Sašky Krista (1967)
Zápas s andělem (1961)
Labyrint srdce (1960)
Chtěl bych se vrátit (1956)

Rozhlasové hry
Muži v offsidu (1946) - dramatizace Karla Poláčka
Leonidas žije (1953)
Podivné přátelství herce Jesenia (1948) - dramatizace Ivana Olbrachta
Aristofanes píše tragédii (1947)
Ahasver (1947)
Trosečník (1944)

Filmové scénáře
Marketa Lazarová (1967)
Horoucí srdce (1962)
Královský slib (1965 - prem. 2001)
Babička (1971)
Tři oříšky pro Popelku (1973)

Dramaturgie
Zázračný hlavolam (1967)
Když má svátek Dominika (1967)
Malý Bobeš (1961)

Dětské hry
Malá mořská víla (1992)
Zlatovláska z Chlumce (1973)
Slavík (1957)
Bajaja (1955)
Tři volavčí pera (1954)
Kníže Bruncvík (1958)
Raubíř a jeho dítě aneb Postaru se krást nedá (1966; původně s titulem Raubíř a jeho dítě aneb Nezdárný syn aneb Škola základem života aneb Malá didaktika, 1965)
Tři zlaté vlasy děda Vševěda (1958)