Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

ŽIVOTOPIS č.1 - Mattan, mattan[zavinac]email.cz

Významný český kritik, prozaik, básník, esejista a dramatik se narodil 22. prosince 1867 v Liberci a zemřel 4. dubna 1937 v Praze. Pocházel z česko-německé rodiny. Byl vůdčí osobností české kultury od 90. let 19. století do 30. let 20. století.

Šalda povýšil kritiku na samostatný umělecký obor. Jeho kritika upozorňuje nejen na nedostatky, ale vyzdvihuje přínos autora a dále mu radí, jak by měl příště postupovat. Díky němu získala česká literatura mnohé autory, které také často hájil, např: J.Wolkera, S.K.Neumanna, J.Horu nebo V.Nezvala.

Své kritiky, články a eseje uveřejňoval v časopisech: Literární listy, Národní kultura, Kmen a Volné směry. Sám dokonce založil časopis Tvorba a Zápisník.

Šalda se v roce 1919 stal řádným profesorem srovnávacích literatur na Univerzitě Karlově.

I když politicky stál často blízko socialistické levici, zachoval si vždy výrazný distanc od komunistické ideologie (nic na tom nezměnil ani fakt, že v roce 1927 poskytl tvorbu svému studentovi J.Fučíkovi, jemuž byl dočasně jeho tisk zastaven).

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ DÍLA:

• Boje o zítřek (1905) - eseje o podstatě umění
• Duše a dílo (1913) - představuje významné české a světové autory
• Moderní literatura česká - líčí vývoj české literatury od doby Chelčického po současnost
• O nejmladší poezii české (1928) - vyzdvihuje tvorbu J.Seiferta, F.Halase, V.Nezvala, ...

DALŠÍ DÍLA:

• Loutky a dělníci boží - román
• Zástupové (1921) - drama
• Dítě (1923) - drama
• Tažení proti smrti (1926) - drama

ŽIVOTOPIS č.2 - Kleopatra, MarseM1[zavinac]seznam.cz

František Xaver Šalda se narodil 22. prosince 1867 v Liberci v rodině poštovního úředníka. Po studiích na akademickém gymnáziu v Praze a po maturitě roku 1886 posluchač práv na Karlově univerzitě. Nedostudoval však a stal se spisovatelem z povolání. V mladých letech publikoval verše v časopisech Lumír, Česká Thalia a v časopise Vesna uveřejnil i pokus o krásnou prózu, povídku Analýza. V roce 1892 však vědomě rezignoval na beletristickou tvorbu a přiklonil se k literární kritice. Jako kritik debutoval v Literárních listech vydávaných Františkem Dlouhým ve Velkém Meziříčí. Šalda žil po léta v postavení volného kritika, odkázaného na malé a nepravidelné honoráře z časopiseckých článků. Určitým existenčním zajištěním mu byla jen dlouhodobá spolupráce (1894-1908) v redakci Ottova slovníku naučného, kam psal zejména hesla z oboru malířství a literatury (francouzské, německé, anglické i české). Šalda byl nezávislý, ale i osamělý a jeho osamělost ještě zvýšily trvalé následky těžké nemoci, která ho postihla na konci 90. let. Od té doby se těžce pohyboval a až do smrti churavěl. Ve svém v podstatě samotářském životě navázal jen jediný pevný, hluboký vztah, přátelství a lásku s R.Svobodovou. Tento vztah trval od počátku 90. let až do spisovatelčiny smrti v roce 1920. Na počátku 20. století se Šalda soustavněji věnoval výtvarnictví. Jako třiačtyřicetiletý složil doktorát filozofie (dějiny výtvarného umění) a po osvobození roku 1919 byl jmenován řádným profesorem Karlovy univerzity. Od roku 1928 až do své smrti vydával Šaldův zápisník, zvláštní typ časopisu, jehož devět ročníků vyplnil jen vlastními pracemi. Tiskl v něm básně i povídky, především však eseje, kritiky, úvahy a poznámky k soudobé situaci literatury, umění a společnosti. V posledních letech žil střídavě ve své vilce v Dobřichovicích a v Praze, kde zemřel 4. dubna 1937.

F.X.Šalda byl básník, prozaik (román Loutky a dělníci boží), dramatik (Zástupové, Dítě, Tažení proti smrti) a největší literární kritik 19. století. Napsal také studie Syntetism v novém umění, Boje o zítřek (úvahy o smyslu umění v životě), Duše a dílo (medailony českých a světových autorů, např. Mácha, Němcová, Vrchlický, Sova, Březina, atd.), Mácha snivec a buřič (jako první kritik uznal tvorbu Máchy), O nejmladší poezii české (jeho pochopení pro nejmladší literární talenty) a vydával časopis s vlastními příspěvky Šaldův zápisník.