Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

ŽIVOTOPIS č.1 - 6.5.2008 - kikes, k.i.k.e.s[zavinac]seznam.cz

Friedrich Wilhelm Nietzsche se narodil v rodině pastora 15. října 1844 v Röcken u Lützenu (poblíž Lipska). V mládí byl velmi zbožný, v pěti letech však zemřel jeho otec. Friedrich je poté vychováván ženami v přísné protestantské víře, což vede k jeho pozdější nenávisti ke zženštilým citům a křesťanství. Studuje internátní školu v Schulpfortě, poté nastupuje do univerzitního studia teologie a klasické filologie v Bonnu. Je zaujatým studentem antické a islámské kultury - ty postupně ovlivňují jeho názor na křesťanství. Dalším impulsem k Nietzscheho ateismu je častá osobní ztráta víry a známý německý myslitel Schopenhauer popírající existenci Boha, který je rovněž jako Nietzsche příznivcem kultury Orientu.

V roce 1876, kdy je Prusy obsazeno i Lipsko, se Friedrich přidává k armádě, ale po těžkém pádu z koně není schopen další vojenské služby. Po válce v roce 1868 se díky vlivné známosti stává univerzitním profesorem v Basileji. V tentýž rok se setkává s Richardem Wagnerem, ale jelikož je Wagner zastáncem křesťanského Boha, Nietzsche začne později opovrhovat Wagnerovou tvorbou a Wagnerovo dílo Parsifal popíše jako "dílo perfidní, mstivé, je to utajený pokus otrávit postulaty života - dílo zlé."

Rouhačská duše Friedricha Nietzscheho, zaslepená nenávist k Židům a příchod nadčlověka je obsáhnuta v každém jeho díle. Tyto myšlenkové pochody později umožnily vznik Hitlerova programu na vyhlazování židovského obyvatelstva a hledání "nadčlověka".

Tento filozof trpěl krátkozrakostí, která později vedla až ke slepotě a migréně.
Po několika infarktech umírá 25. srpna 1900 ve Výmaru (Weimar).

ŽIVOTOPIS č.2 - 29.10.2020 - Frankie12, frankovanel[zavinac]gmail.com

Německý filozof, klasický filolog, spisovatel, básník, psycholog, hudební skladatel, vysokoškolský pedagog, člověk slabého zdraví, avšak pevného ducha.

Narodil se 15. října 1844 v obci Röcken u Lützenu asi 20 kilometrů daleko od Lipska (Leipzig). Za otce měl zdejšího evangelického pastora a mimo jiné i vychovatele Carla Ludwiga Nietzscheho, jeho matka se jmenovala Franziska Oehlerová. Jak ze strany matky, tak i otce byla spousta jejich příbuzných protestantskými duchovními. Nietzschova rodina prý také pocházela z polského hraběcího rodu. V den narození chlapce slavil své narozeniny pruský král Fridrich Vilém IV. (Friedrich Wilhelm IV.), bylo tedy rozhodnutu dát mu jméno po tomto šlechtici. V pěti letech ztratil Nietzsche otce a o rok později i mladšího bratra Ludwiga Josefa. Po těchto ztrátách se zbylá rodina přestěhovala do Naumburgu nad Saalou. Od této chvíle vyrůstal Nietzsche výlučně v ženském prostředí a byl vychováván jen ženami - matkou, babičkou, dvěma tetami, sestrou a služebnou. Stal se tak z něj docela senzibilní a slabý chlapec, tomuto se však již tehdy sám rozhodl čelit otužováním a ohromnou, až železnou sebekázní.

Mladý chlapec studoval jako člen vážené rodiny na několika školách (soukromé, církevní či na v tehdejší době proslulém chlapeckém internátu v Schulpfortě). Schulpforta (nebo též Pforta) položila základy k jeho nikdy neutuchající lásce k řeckému starověku, škola jej formovala a dalo by se říci, že zde načerpal mnoho pro svá další léta, a to nejen ta studijní. Byl velice jazykově a hudebně vyspělý a velmi nadaný. Svůj talent rozšiřoval hlavně skládáním básní a komponováním hudby, což jej velice bavilo.
Poté studoval klasickou filologii a protestantskou teologii v Bonnu v Lipsku, kde se seznámil se známým filologem Erwinem Rohdem (1845-1898), autorem slavného díla Psyché: Kult duší a víra v nesmrtelnost mezi Řeky. Vstupuje rovněž do pochybného spolku s názvem Frankonia, který ovšem velmi záhy opouští.

V Lipsku Nietzsche podlehl vlivu další duchovní síly, tedy již třetí, která na něj (vedle rodného domu a klasického starověku) rozhodujícím způsobem zapůsobila. Stalo se to tehdy, když se mu v místním antikvariátu dostává do rukou hlavní Schopenhauerovo dílo Svět jako vůle a představa (Die Welt als Wille und Vorstellung). Toto dílo přečetl jedním dechem a naprosto mu propadl. Ještě před tím se však seznámil s dílem skladatele Richarda Wagnera, které Schopenhauerovým duchem doslova žilo. Nietzsche hudbu přímo miloval a říkával: "Bez hudby by byl pro mne život omylem." Celé hodiny dokázal dojímat obecenstvo a posluchače svými klavírními fantaziemi. S Wagnerem se dokonce setkal v Lipsku osobně a stal se jedním z jeho nadšených ctitelů. Z této doby jeho pilných studií pocházejí první filologická díla.

V roce 1867 byl rekrutován a nastoupil jako dobrovolník u dělostřeleckého oddílu v Norimberku. Z vojenské služby byl však brzy propuštěn, a to pro zranění, jež utrpěl při pádu z koně. Ještě před ukončením studií publikoval několik drobných prací, které mu nakonec vynesly doporučení na mimořádnou profesuru v oboru klasické filologie na univerzitě v Basileji. Toto velmi úspěšné působení v Basileji přerušila roku 1870 válka. Nietzsche se zúčastnil jako dobrovolník na ošetřovně, brzy nato však onemocněl úplavicí a vrátil se zpět. Od této doby se s ním vlekly veškeré nemoci a neduhy, kterých se již do budoucna nedokázal zbavit.
O rok později, tedy v roce 1871, vyšel jeho spis Zrození tragédie z ducha hudby (Die Geburt der Tragödie aus dem Geiste der Musik).

Roztržka nad Wagnerovou operou Parsifal měla za následek rozchod těchto spřízněných duší, ale hlavně převrat v Nietzscheho smýšlení. Odvrací se nyní od svých ideálů a mistrů, které doposud uctíval a zaujímá kritický postoj vůči umění a také vůči metafyzice. Spásu nyní hledá ve vědě a přibližuje se tak k tzv. naturalistickému pozitivismu. Kniha věnovaná Voltairovi Lidské, příliš lidské (Menschliches, Allzumenschliches) je toho svědectvím. Nietzsche se poprvé fyzicky hroutí. Roku 1879 byl neuvěřitelně blízko smrti. V té době napsal Ranní červánky (Morgenröte) a Radostnou vědu (Die fröhliche Wissenschaft). V díle Tak pravil Zarathustra (Also sprach Zarathustra) líčí tři stupně, kterými si prochází vyvíjející se člověk: 1. závislost na autoritách a mistrech; 2. oproštění se od nich; 3. dobytí svobody (pozitivní či negativní, čili osvobození od něčeho a pro něco).
Po publikování tohoto díla opouští v roce 1882 Basilej a bydlí střídavě na různých místech (Benátky, Janov, Turín, francouzská Riviéra, ale ze všeho nejraději má Sils Maria ve švýcarském Engadinu).

Při zimních toulkách u Rapallského zálivu a ve zdejších horách se rodí plán na vydání čtyřsvazkového díla. Kniha se měla jmenovat Vůle k moci (Der Wille zur Macht). Toto dílo však Nietzsche nikdy nedokončil. Po jeho smrti bylo sice vydáno s jeho poznámkami, ale jsou to jen fragmenty co do literární formy i co do myšlenkového obsahu.

Na sklonku života byl myslitel velice osamělý, nikdo z jeho dřívějších přátel si k němu nenašel cestu a také mnohé jeho knihy vycházely bez povšimnutí. Posléze ztratil dokonce nakladatele, takže vydával vlastním nákladem. V tomto mrtvolném tichu však rostlo jeho sebevědomí, a to natolik, že se stal vášnivým hlasatelem a kritikem, kde se toto jeho sebevědomí projevovalo nejvíce. Vydal dvě díla proti Wagnerovi, pak Soumrak model aneb Jak se filosofuje kladivem (Götzen-Dämmnerung) a Antikrista (Der Antichrist), kde ostře napadl křesťanství, a koncem roku 1888 vydal autobiografii Ecce Homo (Ecce homo: Wie man wird, was man ist).

Nietzschemu se dostalo málo uznání, snad až v posledních letech, kdy byl dokonce citován a přednášen dánským učencem Brandesem, avšak to už se zhoršovala jeho nemoc. Jeho zápas o vlastní přehodnocení všech hodnot jej vyčerpal jak fyzicky, tak i psychicky. Nietzsche skoro oslepl a na začátku roku 1889 dostal v Turíně paralytický záchvat. Tento záchvat byl zřejmě odezvou na jeho dřívější luetickou infekci. Z mdlob se probral až po dvou dnech a v naprostém chaosu a vytržení napsal mnoho zmatených dopisů...

Nietzsche byl převezen do Basileje a pak na jenskou kliniku. Ujala se ho matka a později i sestra Elisabeth Försterová-Nietzscheová. V zastřeném vědomí přežíval ještě 12 let, dokud jej 25. srpna 1900 nevysvobodila smrt.