Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Gabriel José García Márquez, významný kolumbijský spisovatel, se narodil 6. března 1927 v Aracatace, městě v severní Kolumbii, kde byl vychován svými prarodiči v domě plném tetiček a pověstí o strašidlech a démonech. V roce 1982 získal Nobelovu cenu za literaturu.

Jeho rodiče byli velice chudí, a proto se ujali výchovy prarodiče, což bylo tehdy zcela běžné. Gabito "malý Gabriel" byl velice tichý a plachý mladík, ovlivněný dědečkovými příběhy a babiččinými pověrami. Mimo dědečka vyrůstal v domě plném žen. Všechna jeho budoucí díla čerpají z tohoto prostředí, jak příběhy z kolumbijské občanské války, tak z banánového masakru nebo ze života jeho rodičů.

V osmi letech, po smrti dědečka a počínající slepotě babičky, se přestěhoval ke svým rodičům do Sucre, kde jeho otec pracoval jako lékárník. Brzo po příjezdu do Sucre byl poslán do školy v Barranquille, přístavního města v ústí řeky Magdaleny. Tam si získal pověst bázlivého chlapce, který píše humorné básně a kreslí karikatury.

V roce 1940, když mu bylo dvanáct, byl oceněn stipendiem na střední škole pro nadané studenty. Tam našel i sebe sama, protože se mohl plně věnovat svým zálibám. Na přání rodičů šel dále studovat práva do Bogoty.

Jako mnoho velkých spisovatelů i on pohrdal vysokou školou. Ztratil veškerý zájem o studium práv a potuloval se Bogotou. Navštěvoval laciné jídelny, kde se setkával s běžnými lidmi; vzdělanými socialisty, hladovějícími umělci nebo nadějnými novináři.

Jednoho dne se jeho život úplně změnil. Dostala se mu rukou kopie Kafkovy Metamorfózy, a ta jej natolik oslovila, že se aktivně pustil do své vlastní tvorby. Nejprve psal science-fiction, které mu vycházely v bogotských novinách. V roce 1948 na něj silně zapůsobila vražda Gaitána, dokonce se účastnil výtržností v hlavním městě. Před násilnými šarvátkami odjel na sever do Cartageny. Tam psal pro místní noviny El Universal. Po čase zanechal novinařiny a věnoval se výlučně psaní.

V roce 1954 se vrátil do Bogoty a stal se filmovým recenzentem. Brzy nato však musel opustit zemi, když napsal pravdivý příběh o tehdejším prominentovy diktátorské vlády. Pracoval jako evropský korespondent pro bogotské noviny. Navštívil dokonce i tehdejší východní blok. Po letech se vrátil do Jižní Ameriky, ale žil ve Venezuele. V roce 1958 se vrátil do Kolumbie. V tomto období G. Gárcia přilnul ke kubánského modelu socialismu a stal se přítelem Fidela Castra. Později se Gárcia přestěhoval do New Yorku, pak do Mexiko City.

V roce 1965 strávil s rodinou dovolenou v Acapulcu, která změnila celý jeho budoucí život. Objevil tam nový impuls pro své psaní. Po návratu domů se zavřel na rok do pracovny a soustavně tvořil. Výsledkem byl román Sto roků samoty (Cien años de soledad), který byl publikován v roce 1967. Za týden se jej prodalo osm tisíc kopií. Během tří let další tři miliony. Román byl přeložen do více než dvanácti světových jazyků a byl vyznamenán několika světovými cenami. V roce 1969 vyhrál Chianchianovu (Kiankianovu) cenu v Itálii a byl označen za nejlepší zahraniční knihu ve Francii. V roce 1970 byl vydán v angličtině a stal se jednou z nejprodávanějších knih ve Spojených státech.

Po vydání Podzimu patriarchy (El otoño del patriarca) v roce 1975 se vrátil do Mexika City, kde si koupil dům a začal podporovat levicové organizace po celé Jižní Americe. V roce 1982 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. O čtyři roky později vydal Lásku z časů cholery (El amor en los tiempos del cólera), která byla netrpělivě očekávána celým světem.

ZÁVĚR ŽIVOTA:

V roce 1999 byla u G. Márqueze zjištěna rakovina. Ještě s větší pílí a soustředěností se pustil do další tvorby. Začal psát své paměti. Jejich první díl Žít a povědět (Vivir para contarla), vydaný v roce 2001, se stal nejprodávanější knihou ve španělsky mluvících zemích.

V roce 2012 oznámil jeho bratr Jaime, že García Márquez trpí Alzheimerovou chorobou.
V dubnu roku 2014 byl spisovatel hospitalizován v Mexiku s infekcí na plicích a močových cestách, trpěl rovněž dehydratací. Zdálo se ale, že jeho tělo na antibiotika reaguje dobře, a spisovatel byl propuštěn z nemocnice domů.
Bohužel, Gabriel José García Márquez nedlouho poté, 17. dubna 2014, umírá na zápal plic. Bylo mu 87 let. Měl ženu a dva syny.

HLAVNÍ DÍLO (romány):

• La hojarasca (1955, List bouře a jiné povídky)
• El coronel no tiene quien le escriba (1961, Kdosi napsal plukovníkovi)
• La mala hora (1962, Zlá hodina)
• Los funerales de la Mamá Grande (1962, Velký maminčin pohřeb)
• Cien años de soledad (1967, Sto roků samoty)
• La increíble y triste historia de la cándida Eréndira y de su abuela desalmada (1972, O nevinné Erendiře a jiné povídky)
• El otoño del patriarca (1975, Podzim patriarchy)
• Crónica de una muerte anunciada (1981, Kronika ohlášené smrti)
• El amor en los tiempos del cólera (1985, Láska z časů cholery)
• El generál en su laberinto (1989, Generál ve svém labyrintu)
• Vivir para contarla (2001, Žít a povědět)