Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

ŽIVOTOPIS č.1 - Malenicka, Malenicka[zavinac]seznam.cz

Autorka četných povídek, románů a divadelních her; rozená Sekerová. Narodila se v Kutné Hoře a mládí strávila převážně v Platanech. Roku 1880 se provdala do Hodonína, kde se seznámila s předními osobnostmi české kultury na Moravě. Především Herbenovu vlivu je možno připsat její zájem o život slováckého venkova. V 90. letech bydlela v Oslavanech, odkud podnikala cesty do Haliče a do Ruska. Dva roky prožila též na manželově statku poblíž Klagenfurtu v jižním Rakousku, kde ji zaujal především život korutanských Slovinců. Koncem století se přestěhovala do Prahy a žila deset let uprostřed pestré umělecké společnosti. V jejím bytě se scházeli také mladí slovinští spisovatelé. Když se po ovdovění podruhé provdala za rakouského plukovníka A.Halbaertha, přesídlila do Pulje v Istrii a odtud zajížděla do Itálie a Francie. Za první světové války byla obžalována z velezrady, protože podporovala ruské zajatce. Po válce žila až do své smrti v Praze a letní měsíce trávila v Chlumu u Třeboně.

DÍLO:

Obrázky ze Slovácka (1886 a 1889) - třísvazkový souhrn jejích drobných povídek, nejčastější námětem je láska mladých lidí, její iluze i konflikty, okouzlení a rozčarování, stejně jako sociální překážky a předsudky, které se lásce stavějí do cesty
Gazdina roba (prem. 1889) - tragická hra umístěna do slovácké vesnice a do rakouského prostředí, kam odcházejí slováčtí zemědělští dělníci za sezónní prací, žijíce zde nadále ve zvycích a představách svého domova
Její pastorkyňa (prem. 1890) - drama

ŽIVOTOPIS č.2 - Haňule, hanka.vrtikova[zavinac]seznam.cz

Autorka četných povídek, románů a divadelních her.

Narodila se 23. března 1862 v Kutné Hoře jako Gabriela Sekerová. Aby se Gabriela mohla vzdělávat a taky se společensky zdokonalila, poslala ji matka ke své sestře Luise Dvorské do Prahy. Tato žena měla na svoji neteř velký, všestranně zušlechťující vliv. A co více: do bytu Dvorských přicházejí spisovatelé - Karolína Světlá, Sofie Podlipská, Eliška Krásnohorská, Jakub Arbes a jiní. Hovořilo se o literatuře a umění, o věcech politických, mladá školačka dychtivě naslouchala. Život v rodině Dvorských utvrdil v Gabriele lásku k četbě, prohloubil její vlastenectví a cit slovanské sounáležitosti.

Když se dvanáctiletá chystala na Vánoce, napsala "hru" Divadlo o hodné mamince a zlé Kačce, která byla také v plaňanském domově před pozvanými hosty sehrána. O něco později se Gabriela pokusila o drama znovu.

Strýc Karel Procházka ji přijal k pobytu do Hodonína roku 1873. Město a nejbližší okolí okouzlily dívku barevně rozjásanými kroji, písněmi a mluvou lidu. Poté ve čtrnácti letech napsala hálkovsky laděnou povídku Čeledín a dcera ze statku, jíž pak uveřejnila v Pospíšilově kalendáři na rok 1878. V roce 1880 se stala manželkou Jana Preisse, který byl o 24 let starší než ona. Spolu s ním pak navštěvovala vesnice v okolí Hodonína nebo zajížděla dále do kraje. Poznávala zblízka sociální poměry lidu, který vytvořil velké bohatství kultury - kroje, výšivky, písně, tance, malůvky, stavby. Ze všech zážitků pak čerpala náměty a vznikaly její slovácké prózy, později i dramata.

V roce 1894 se Preissová zúčastnila spolu s Jaroslavem Vrchlickým, F.A.Šubertem a Edvardem Jelínkem sjezdu polských spisovatelů ve Lvově. Ještě větší význam pro Preissovou měla její cesta do Moskvy a Nižného Novgorodu roku 1896; popsala ji pak v Obrázcích z ruské pouti. O rok později se Preissovi definitivně odstěhovali do Prahy. V letech 1903-1910 redigovala (vydala) Preissová Kalendář paní a dívek českých, kde shromáždila příspěvky významných autorů a otiskla produkce malířských a sochařských děl. Když se po ovdovění podruhé provdala za rakouského plukovníka A.Halbaertha, přesídlila do Pulje v Istrii a odtud zajížděla do Itálie a Francie.

Během první světové války se jednou veřejně zastala zajatců a rozhořčeně odsoudila jejich šikanování, byla obžalována z velezrady. Přičiněním vlasteneckého auditora dr. J.Patky bylo naštěstí trestní řízení po roce zastaveno. V první republice se Preissová veřejného politického života vcelku neúčastnila. Žila v ústraní svého pražského bytu. Uznáním její spisovatelské práci bylo roku 1925 jmenování řádnou členkou Československé akademie věd a umění. Roku 1944 navštívila spisovatelka Moravské Slovensko (dnešní Slovácko). Pobyla u syna ve Strážnici, zajela do Hodonína, šla ve vzpomínkách místy svého mládí. Zemřela záhy po osvobození 27. března 1946 a byla pohřbena na vyšehradském hřbitově.

DÍLO:

• "hra" Divadlo o hodné mamince a zlé Kačce
• povídka Čeledín a dcera ze statku
• Obrázky ze Slovácka
• Gazdina roba
• Její pastorkyňa