Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ivan Diviš byl český básník, který se narodil 18. dubna 1924 v Praze do rodiny bankovního úředníka a zemřel 7. dubna 1999 tamtéž. Při studiu na gymnáziu byl jako septimán zatčen gestapem, koncem války pracoval jako redaktor v nakladatelství Václava Petra v Praze. Maturitu (1945) i vysokoškolské studium filozofie a estetiky absolvoval (1949) při zaměstnání. V padesátých letech minulého století pracoval jako soustružník v Liberci, později v Praze, od roku 1961 byl redaktorem nakladatelství Mladá fronta. V roce 1969 emigroval do SRN. Tam poté pracoval pro rozhlasovou stanici Svobodná Evropa. V posledních dvou letech života žil převážně v Praze.

Do literatury vstoupil v roce 1947 (První hudba bratřím), ale teprve v šedesátých letech vyšla většina jeho sbírek: Uzlové písmo (1960), Rozpleť si vlasy (1961), Deník molekuly (1962), Eliášův oheň (1962), Morality (1963), Chrlení krve (1963). Postihuje pod "povinnostmi šedivého řádu" velikost každodenních činů, hledá s úzkostí lidskou sounáležitost. Obavy ze ztráty identity v moderním světě překonává přimknutím ke křesťanským hodnotám (Sursum - 1967). Prorocké tušení zlé budoucnosti představuje jeho Thanathea (1968). Další sbírka Noé vypouští krkavce byla už zakázána, vyšla až v Torontu v roce 1975. Jeho básně jsou plny úzkosti, hledání smyslu bytí v nepochopitelném krutém světě. I v dalších sbírkách Přece jen... (1977, Mnichov), Křížatky (1978, Mnichov), Průvan (1978, Pondicherry) je autor pln žalu nad absurditou všeho, nad vše pronikajícím násilím a pln pochybností nad Bohem mlčícím ke všem pozemským zlořádům. Jediným východiskem je přimknutí ke Kristu. Čtyřdílnou básnickou skladbu Beránek na sněhu (1980, Mnichov) připsal V.Holanovi, jehož vidění světa mu vždy bylo blízké. Mrazivou podobu znormalizovaných Čech, země zlořečené a proklínané, představuje ve sbírce Odchod z Čech (1981, Mnichov). Ve sbírkách Žalmy (1986, Londýn) a Obrať koně (1987, Tessin) rozšiřuje životní deziluze na celý svět jako prostor beze smyslu, jako místo neskonalého utrpení. Litanická skladba Moje oči musely vidět (1991) je katastrofickou životní bilancí básníka a jeho generace, která zažila takové hrůzy, že je na pořadu dne otázka, jak se vyrovnat s příslušností k zločinnému živočišnému druhu. Celoživotním dílem je soubor Teorie spolehlivosti (1994), deníkové záznamy a poznámky vedené od roku 1962 ke stejným tématům rozvíjeným v básnických knihách.