Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ivan Martin (Magor) Jirous byl básník, kritik výtvarného umění, organizátor a představitel českého undergroundu, nezlomný odpůrce komunistického režimu, vedoucí a manažer rockové hudební skupiny The Plastic People of the Universe, milovník země české i pivního moku...

Ivan Martin se narodil ve válečném období roku 1944 v městě Humpolci do rodiny berního úředníka a učitelky. Zde v rodném městě složil maturitu na dnešním Gymnáziu dr. A. Hrdličky. Po maturitě se chtěl přihlásit ke studiu na FAMU, ale jeho bratranec jej přesvědčil, aby studoval obor dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Toto studium započal roku 1963 a zakončil jej v roce 1968 diplomovou prací, která se zabývala vizuální poezií.
Už v této době byla komunistická politika znát ve všech oblastech lidského žití, kultury nevyjímaje. Můžeme mluvit o tzv. hluboké totalitě, posílené v roce Jirousova absolutoria vpádem vojsk Varšavské smlouvy...

Pro svůj společný život si vybral ženy, jež stejně jako on zasvětily své síly umění. Byl tedy dvakrát ženatý, poprvé s historičkou umění a básnířkou Vařilovou, podruhé s malířkou Stritzkovou. Mezi jeho partnerky patřily ještě další dvě ženy - překladatelka Degtěvová a písničkářka Dáša Vokatá. Zplodil děti Tobiáše (herec, spisovatel a DJ), Františku (spisovatelka), Martu (básnířka) a Daniela (architekt), dalo by se říct, že jablko nespadlo daleko od stromu...

Křížovnická škola čistého humoru bez vtipu, tak se nazývala hospodská skupina, které byl Jirous hlavním představitelem, jakýmsi ministrem. Dělo se tak na konci 60. let 20. století. V této skupině působili lidé se zvučnými jmény- například Nepraš, Daníček, Kořán nebo Brikcius (právě on Jirousovi vymyslel přezdívku Magor).

Jirous začal publikovat nejprve v časopisech, mj. i v Mladé tvorbě nebo v Sešitech. Většina jeho děl však byla režimem zakázána, vycházela v exilu a ve velké míře zejména až po revoluci v listopadu roku 1989.

Pro svou činnost v kulturních kruzích, konkrétně za organizování a provozování akcí, které nebyly režimem schvalovány, se nevyhnul kriminálu, a to hned pětkrát. Odseděl si bezmála osm a půl roku, z toho polovinu ve Valdické věznici v nejpřísnější nápravné skupině. Seděl za příživnictví a hanobení národa.
Dále byl vězněn třeba za programové prohlášení nepolitického uskupení či za hudební činnost skupiny The Plastic People of the Universe - tehdejším komunistickým režimem byly tyto procesy velice medializovány a dávány za příklady buřičství a chuligánství. Mělo to však i svou světlou stránku - z těchto událostí vyplynula Charta 77. Jirousův podpis samozřejmě na Chartě nechyběl.
Dalším průšvihem bylo pro Jirouse založení samizdatového časopisu Vokno, jehož články se režimu zdály být neslušné a za jehož vydávání byl znovu odsouzen.

Do smrti žil střídavě v pražském bytě (který mu za symbolickou částku pronajímal Karel Schwarzenberg) a na statku na Vysočině v Prostředním Vydří, kde se také každoročně až do roku 2005 konal hudební festival Magorovo Vydří.

V roce 2006 obdržel cenu Jaroslava Seiferta za celoživotní básnické dílo. Je rovněž držitelem ceny Toma Stopparda za dílo Magorovy labutí písně (1985).

Zemřel náhle po nemoci dne 9. listopadu 2011. Zádušní mši za něj v magickém datu 17. listopadu 2011 v pražském kostele sv. Ignáce sloužil biskup Václav Malý; pohřeb se konal v klášterním kostele Panny Marie Karmelské v Kostelním Vydří, kde byl poté pohřben na přilehlém hřbitově.

Z DÍLA:

Básnické sbírky

• Magorův ranní zpěv (samizdat 1975)
• Magorova krabička (samizdat 1979)
• Mládí nevykouřené (samizdat prvně roku 1975)
• Magorovo borágo (samizdat 1981)
• Magorova mystická růže (samizdat 1981) - svazek obsahuje Jirousovy 4 básnické sbírky z 80. let 20. století; autor zde vykresluje portréty svých přátel, vězněných v drtivé většině tehdejším režimem - i proto lze tuto poezii nazvat jako angažovanou a angažující se
• Magorovy labutí písně (samizdat 1985) - tato vrcholná sbírka vznikla v letech 1981-1985 během autorova nuceného pobytu ve věznicích v Litoměřicích, Ostrově a Valdicích; formou pravidelně rýmovaných textů v ní Jirous zachytil zápas o vlastní identitu, přičemž zároveň dokázal vzpomínat i na řadu svých přátel i na všední a obyčejný svět, který se pro něho však v dané chvíli stává zcela nedostupným
• Ochranný dohled (samizdat 1985) - verše undergroundového básníka z 80. let 20. století
• Magorovi ptáci (1987)
• Magorova summa (1998) - svazek obsahuje 13 autorových básnických sbírek, které vznikaly v letech 1975 až 1997; kromě reflexivní a intimní poezie obsahuje svazek i Jirousovy nekonformní texty, vyjadřující protest proti státní moci komunistického režimu
• Magorova vanitas (1999) - v básních naplno propuká Magorův hněv a zloba, ústící mnohde do pocitu zbytečnosti a marnosti; tomu vlastně odpovídá i titul celé sbírky (vanitas = marnost)
• Ubíječ labutí (2001) - autorovy verše jsou psány charakteristickým rukopisem a jsou nezaměnitelné ve svých příkrých soudech, podpořených typickými výrazovými prostředky; překvapením této sbírky je básníkův vztah k Bohu, jenž se zde často dostává až do polohy křesťanské pokory, do oblasti, ve které autor pouze předpokládá, že existuje něco vyššího a definitivnějšího, než je život obyčejného smrtelníka
• Rattus norvegicus (2004) - sbírka obsahuje verše napsané převážně v letech 2002-2004; Jirous zůstává věrný tematice i způsobu vyjadřování, které jsou pro něj v daném tvůrčím období charakteristické
• Popelnice života (2004) - výbor z poezie obsahuje Jirousovy verše z let 1975-2001
• Okuje (2008) - verše plné prostoty nezvyklého druhu, prostoupené u autora obvyklou životnou samozřejmostí, ovšem už oproštěnou, ztišenou, a zároveň tělesně pojímanou a podmíněnou duchovností, která vykupuje únavnou šeď každodennosti
• Rok krysy (2008) - dílčí stylizace do podzemního tvora; život na hraně sociálních jistot, zrovna tak jako občanské spořádanosti, jakkoli může na první pohled vypadat snadně, je s léty citelným jhem; Jirous je však na sebe nakládá stále raději než konformní šmíru - a svou poezií svědčí o tom, že je to jedna z možných cest k umělecké přesvědčivosti
• Úloža (2013) - soubor veršů z literární pozůstalosti autora, který je nazván podle malé slovenské vesničky v Levočských vrších
• Magorův noční zpěv (2013) - soubor veršů vybraných z literární pozůstalosti

Pro děti

• Magor dětem (samizdat 1986) - fantastické až hrůzostrašné básně pro děti jsou proloženy čtyřmi prozaickými pohádkami