Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

ŽIVOTOPIS č.1 - 5.11.2003 - Mattan, mattan[zavinac]email.cz

Ruský kriticko-realistický prozaik, básník a publicista, syn důstojníka ze staré a zámožné šlechtické rodiny. Narodil se 9. listopadu 1818 v Orlu, zemřel po dlouhodobém pobytu v cizině 3. září 1883 v Bougivalu u Paříže.

I.S.Turgeněv studoval na berlínské univerzitě v letech 1838-1841, kde si osvojil jednak vzdělání, jež ho intelektuálně postavilo do čela jeho spisovatelské ruské generace, a jednak předbřeznové myšlenky (před rokem 1848) německé liberální mládeže, které hájil v ruské společnosti.

Od roku 1856 cestuje po Evropě, natrvalo pak žil v cizině od roku 1861, především ve Francii, kde se stal příslušníkem společnosti romanopisce Gustava Flauberta, novelisty Guy de Maupassanta a jejich přátel. Rusko opustil na protest proti carské zvůli, jež ho vykázala ze sídelního města a zabránila mu stýkat se v letech 1852-1855 s literárními druhy a také z lásky k tanečnici Viardotové, trvající po celý jeho život. Oba motivy - touha po Rusku a ne zcela šťastný milostný vztah - ovlivnily a formovaly Turgeněvovu zralou tvorbu, která je vyznáním lásky a touhy po vlasti, vnímané v odloučení tím intenzivněji a melancholičtěji.

I.S.Turgeněv debutoval roku 1843 básněmi, přesto se roku 1847 od poezie odvrátil, a dokonce zakázal připojovat své básně k sebraným spisům. Pokračuje povídkami (např. Andrej Kolosov) a rodinnými vzpomínkami - např. Tři podobizny (1846, Три портрета). Píše i několik dramat:

• Starý mládenec (1849, Холостяк)
• Snídaně u maršálka šlechty (1856, Завтрак у предводителя)
• Venkovanka
• Pozor na slabiny

Ta byla poměrně úspěšná, Turgeněv si jich však později sám příliš nevážil. Věnoval se především povídkám - Lovcovy zápisky (1852, Записки охотника). Za tuto sbírku povídek byl Turgeněv vypovězen do vyhnanství na svůj statek. Po roce byl osvobozen a vrátil se do Petrohradu, kde vydal další romány:

• Šlechtické hnízdo (1859, Дворянское гнездо)
• V podvečer (1860, Накануне)
• Otcové a děti (1862, Отцы и дети)
• Dým (1867, Дым)

Roku 1882 I.S.Turgeněv těžce onemocněl vleklou a nevyléčitelnou chorobou. Umíral v cizině s touhou po vlasti. Na vlastní přání byl pohřben v Petrohradě.

Další tvorba (povídky):

• Mumu (1852, Муму)
• Rudin (1856, Рудин)
• Zátiší

ŽIVOTOPIS č.2 - 26.1.2012 - daemonka, n.o.v.o.t.n.a.b[zavinac]seznam.cz

Ivan Sergejevič Turgeněv (Ива́н Серге́евич Турге́нев) se narodil 9. 11. 1818 v Orlu (Орёл) do bohaté šlechtické rodiny.

Studoval v Moskvě, v Petrohradu i v Německu. Roku 1843 se v Petrohradu seznámil s francouzskou herečkou Paulinou Viardotovou (18.7.1821 - 18.5.1910). Přátelství s ní trvalo celý život, jehož větší část Turgeněv strávil za hranicemi, kde horlivě propagoval ruskou literaturu.

Na počátku své literární dráhy psal romantické verše, poémy, povídky a novely. K nejznámějším patří Tři podobizny (1846, Три портрета), Rváč, Andrej Kolosov, poémy Paraša, Pop a Rozhovor. Ve své dramatické tvorbě navazuje na díla naturální školy - Měsíc na vsi (1854, Месяц в деревне), Snídaně u maršálka (1856, Завтрак у предводителя), Starý mládenec (1849, Холостяк).
V roce 1852 vyšla sbírka Turgeněvových povídek Lovcovy zápisky (Записки охотника).

I.S.Turgeněv však tíhne k větším epickým formám, novely - Asja, Zátiší a další, romány - Šlechtické hnízdo (1859, Дворянское гнездо), Otcové a děti (1862, Отцы и дети), Dým (1867, Дым) a Novina.
V roce 1882 mu vyšla řada uměleckých miniatur pod názvem Básně v próze (Стихотворения в прозе).

Ivan Sergejevič Turgeněv zemřel 3. 9. 1883 v Bougivalu (Бужива́ль) nedaleko Paříže; pohřben byl v Petrohradu.
Patřil k nejvýznamnějším ruským spisovatelům a měl velkou zásluhu o rozvoj ruského realistického románu. Ve svém díle zobrazil život ruské společnosti 40. až 70. let 19. století.