Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Bratři Jakub a Wilhelm Grimmové jsou známi jako jazykovědci, ale ještě více jako sběratelé pohádek. Společně s Karlem Lachmannem a Georgem Friedrichem Beneckem patří k zakladatelům německé filologie, respektive germanistiky.

Jacob Grimm se narodil 4. ledna 1785 v Hanau, jeho bratr Wilhelm byl o rok mladší a narodil se 24. února 1786 tamtéž.

Dětství
Rodina Grimmů byla původem z německého Hanau. Jejich praděda Friedrich Grimm starší (1672-1748) a dědeček Friedrich Grimm mladší (1707-1777) byli duchovními. Rodiče Dorothea a Philipp Wilhelm Grimmovi počali ve svém manželství devět dětí, z nichž tři zemřeli už jako novorozeňata. Vedle Jacoba a Wilhelma dosáhl úspěchu i jejich mladší bratr Ludwig Emil Grimm jako malíř. Dům, ve kterém se Grimmovi narodili, stál na jednom z hlavních náměstí v Hanau. Mládí strávili v obci Steinau an der Straße, kde jejich otec přijal místo úředníka.

Studia
Pro případ, že by se starší synové rozhodli studovat například na právníka, rozhodla se je jejich matka poslat na podzim roku 1798 za tetou do Kasselu. Jacob Grimm navštěvoval Philippovu univerzitu (Philipps-Universität) v Marburgu a studoval práva, bratr ho následoval až o rok později. Jeden z jejich učitelů, Friedrich Carl von Savigny, zpřístupnil mladým a vědychtivým studentům svoji soukromou knihovnu a seznámil je s díly romantiků a Minnesängrů. Rovněž Johann Gottfried Herder měl se svými názory na lidové básně velký vliv na oba bratry. Nevyvinuli se ale do romantiků, kteří by obdivovali "gotický středověk", nýbrž se stali realisty, kteří viděli ve vzdálené minulosti části současných poměrů. Zkoumali historický vývoj německé literatury (pověsti, dokumenty, stejně tak i básně) a položili přitom základy pro vědecké pojednání v této oblasti. V Herderově stylu se neomezovali jen na německé listiny. V módě byly také anglické, skotské a irské prameny. Bratři rozšířili svoje působení i na Skandinávii, Nizozemí, Španělsko a Srbsko.

Kassel
V době úsporného způsobu života, po ukončení studií roku 1806, začínají bratři sbírat pohádky a pověsti, které jsou nám dnes známé jako jedno z jejich nejvýznamnějších děl. Nevznikly ale z jejich vlastní fantazie, jedná se vlastně o sepsané, dříve ústně vyprávěné příběhy. Bratři Grimmové je jen více či méně upravili. Jako jeden z nejdůležitějších pramenů pro jejich pohádky posloužila Dorothea Viehmannová, jež pocházela z hugenotské rodiny. Wilhelm Grimm se zasloužil o vytvoření vědeckého odvětví týkajícího se pohádek.
Po smrti matky se musel Jacob coby nejstarší starat o živobytí rodiny. Od roku 1807 zveřejňovali Jacob a Wilhelm úvahy o minnesangu v odborných časopisech. Po lázeňském pobytu Wilhelma v Halle pobývali opět oba bratři společně v Kasselu a roku 1811 vydali svoje první samostatné knihy: Jacob o staroněmeckém mistrovském zpěvu (Altdeutschen Meistersang) a Wilhelm Dánské rytířské písně, balady a pohádky (Altdänische Heldenlieder, Balladen und Märchen). V roce 1812 následovala první společná kniha bratrů, a na Vánoce přibyl svazek Pohádky bratří Grimmů (Kinder- und Hausmärchen).
Roku 1814 se bratři a jejich sestra Charlotte (1793-15.6.1833) přestěhovali. Již v roce 1815 zveřejnil Jacob vedle knihy o mytologickém významu božích obrázků a duší (Irmenstraße und Irmensäule) ještě výběr španělských romancí Silva de romances viejos.
V roce 1815 vydali bratři druhý svazek Pohádek bratří Grimmů (Kinder- und Hausmärchen). V roce 1819 byla první část silně přepracována a nově vydána: přidaly se tam další pohádky, přibližně čtvrtina příběhů byla škrtnuta a téměř polovina pohádek, jež zůstaly, byla přepracována. Poznámky k pohádkám z obou svazků byly vydány v roce 1822 jako třetí díl.
V letech 1816 a 1818 vydali sbírku pověstí Německé legendy (Deutsche Sagen), která ale zdaleka neměla takový úspěch jako jejich předchozí sbírky pohádek.
Ve třiceti letech dosáhli bratři Jacob a Wilhelm Grimmové díky mnoha svým publikacím vynikajícího postavení ve společnosti. Žili spolu v Kasselu - do roku 1814 z Jacobova platu a rodinného dědictví. Vedle oficiálního zaměstnání knihovníka (Jacob) a sekretáře v knihovně (Wilhelm) si mohli vést i vlastní výzkum, který byl roku 1819 na univerzitě v Marburgu oceněn čestným doktorátem.
V roce 1821 ale museli společně s jejich sestrou opustit svůj tehdejší dům a nastěhovat se do horšího bytu. Jejich sestra Charlotte se pak vdala za právníka a opustila bratry, o jejichž domov se předtím starala.

Německá gramatika
V této době se Jacob soustředil výhradně na Německou gramatiku (Deutschen Grammatik). Tento název je ale zavádějící, neboť se nejedná o žádný strohý popis stavby tehdejší řeči. Obsáhlé dílo se odvolává na veškeré germánské jazyky, jejich souvislosti a historický vývoj. První část se zabývá nejprve skloňováním, druhá tvořením slov. Do roku 1822 ještě jednou přepracoval kompletně první část, takže do obsahu přibylo ještě tvoření hlásek.
V tomto průkopnickém díle zaznamenal Jacob Grimm jako první pravidla střídání hlásek u samohlásek a souhlásek. Tím položil základ moderní etymologie, nauce o původu a vývoji slov.

Göttingen
Také po odchodu z Kasselu si bratři vedli společnou domácnost, tentokrát již v německém Göttingenu. Jacob byl od roku 1830 řádným profesorem, Wilhelm knihovníkem a od roku 1835 také profesorem.
V roce 1838 začali oba společně pracovat na Německém slovníku (Deutschen Wörterbuch).

Čas strávený v Berlíně
Přibližně 20 let žili také v Berlíně, kde byli konečně nezatíženi finanční nejistotou. V akademických pojednáních, které v této době sepsali, je mnoho hodnotného o jejich výzkumech, jejich zájmech a liberálních politických názorech. Také zde vznikla Historie německého jazyka (Geschichte der deutschen Sprache).

Wilhelm Grimm zemřel 16. prosince 1859 v Berlíně, jeho bratr Jacob 20. září 1863 také v Berlíně. Mnohé instituce po celé Evropě byly po jejich smrti pyšné, že je mohou počítat mezi své čestné členy.
I po smrti jsou oba bratři stále pohromadě - pohřbeni na starém hřbitově v Berlíně (Alter St.-Matthäus-Kirchhof)...