Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

James Augustine Aloysius Joyce se narodil 2. února 1882 v Rathgaru na předměstí Dublinu, jako první z 10 dětí. Otcem byl John Stanislaus Joyce a matkou Mary Jane pocházející z přísně katolické rodiny. Jako malý tedy vyrůstal v katolické rodině. James byl křehké konstituce, měl úhledný zjev a byl obdařen mimořádnou inteligencí. Byl velice nadaný, obzvláště na jazyky, a proto ho rodiče nechali studovat na jezuitské škole, tam se začalo projevovat jeho literární nadání a získal zde proslulý nezničitelný trénink výtečného jezuitského školství.
Jezuitská škola se stala v pozdější době velkou inspirací pro jeho dílo.

Roku 1898 začíná studovat univerzitu v Dublinu "University College", tam se James věnoval moderní filologii, a ač si rodina přála, aby byl knězem, zabýval se zejména moderními jazyky - italštinou, francouzštinou a němčinou. To jen zesilovalo jeho zaujetí estetikou a soudobou evropskou literaturou. Poté, co se seznámil s dramatickým dílem Henrika Ibsena, přibral ještě norštinu, aby mohl číst jeho hry v originále.

V roce 1902 odpromoval na univerzitě a zamýšlí studovat medicínu, po několika přednáškách však tento obor vzdává a odchází do Paříže. Zde se mimo jiné živí novinařinou nebo jako učitel angličtiny. Do Dublinu se v pozdějších letech vrací jen velmi málo, například v období, kdy umírá jeho matka; po její smrti však James Dublin opět opouští a odchází do dobrovolného vyhnanství do Terstu v tehdejším Rakousku-Uhersku. Zde se uchytil jako učitel jazyků, ovládal jich více jak deset (pozn.: uváděno až 19 jazyků).
Dublin opět navštěvuje v roce 1909, kdy se pokouší provozovat kino, ale opět ho po čase opouští. Dublin přesto zůstal dějištěm všech jeho literárních prací.

Rok 1904 přinesl tomuto irskému prozaikovi veliké štěstí - seznámil se svou velkou láskou Norou Barnaclovou (1884-1951), prostou dívkou z irského venkova, pocházející z Galwaye, která pracovala jako komorná v hotelu Finn. V roce 1931 se s ní oženil, aby jí a rodině zajistil dědická práva. První světovou válku přečkal v neutrálním Curychu, pak žil se svoji rodinou znovu v Paříži.

Celý život trpěl vážnou oční chorobou. Mezi lety 1917-1930 prodělal několik očních operací a na nějakou dobu i zcela oslepl, nezáměrná paralela s Homérem, který byl podle tradice také slepý.

Za druhé světové války se opět usadil v Curychu.

Mezi jeho přátele patřili mj. Carl Gustav Jung, se kterým se stýkal v Curychu a který léčil Joyceovu dceru Lucii, či německy píšící spisovatel Hermann Broch, jemuž bylo na Joyceovu přímluvu dovoleno emigrovat z nacistického Rakouska. Joyce mu tím zachránil život.

Nejvíce spisovatele oslovily myšlenky renesančního filosofa Giordana Bruna, jenž ho inspiroval především kritickým postojem k jakékoli autoritě, především náboženské, filozofické či vědecké. Z anglické literatury je pak nutno připomenout vliv Laurence Sterna, autora prvního experimentálního románu, a básníka Williama Blakea, jehož Snoubení nebe a pekla (The Marriage of Heaven and Hell, 1790) bylo jednou z nejoblíbenějších Joyceových knih.

Umírá 13. ledna 1941 v jeho tolik oblíbeném Curychu.