Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jan Drda se narodil 4. dubna 1915 v Příbrami a jeho dětství bylo poznamenáno ztrátou matky, která zemřela po porodu dalšího dítěte. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Příbrami (1931) začal studovat na Karlově univerzitě slovanskou a klasickou filologii; studia nedokončil a r.1937 se stal členem kulturní redakce Lidových novin. Přispíval do nich hlavně svými fejetony, črtami a reportážemi, které pak vyšly v knižním výboru s názvem Svět viděný zpomaloučka (1943). V novinářské práci pokračoval po osvobození, nejprve ve Svobodných novinách, později v deníku Práce. V letech 1948-52 byl šéfredaktorem Lidových novin, kde r.1951 začal otiskovat nedokončený román Hospodáři. Po Únoru zastával další významné funkce v kulturním a politickém životě: byl mj. poslancem Národního shromáždění (1948-60), předsedou Svazu československých spisovatelů (1949-56). V té době vykonal několik zahraničních cest, např. po Jižním Americe. Významná byla jeho spolupráce s českým filmem: uplatnil se při ní jako autor původních námětů a scénářů (Druhá směna, 1940; Z růžek kvítek, 1945; Znamení kotvy, 1947) i jako spoluautor filmů vzniklých podle vlastních literárních předloh (Městečko na dlani, 1941; Němá barikáda, 1949; Hrátky s čertem, 1957; Vyšší princip, 1961; Zlaté kapradí, 1963). Ke konci života byl šéfredaktorem týdeníku Svět práce (1968-69) a z této funkce byl odvolán, protože se (poprvé) postavil proti stávajícímu režimu: vehementně odsoudil ruskou okupaci a své stanovisko nezměnil, i když mnozí v té době ano. Zemřel na Dobříše 28. listopadu 1970.
Bylo mu 25 let, když v druhém roce protektorátu vydal svou románovou prvotinu MĚSTEČKO NA DLANI (1940), která ho rázem vysunula do popředí tehdejší mladé české prózy. Největší předností Drdovy prvotiny, která spíše nežli románem v tradičním smyslu slova je volně skloubeným pásmem vyprávění, byl a zůstal dodnes její svérázný humor, vylehčující situace, postavy a osudy na samém ostří tragiky.
Bylo-li Městečko na dlani zakotveno v životě před první světovou válkou, druhý Drdův román ŽIVÁ VODA (1941) začíná v letech bezprostředně poválečných. V Živé vodě se autor soustředil k jediné hlavní postavě, Jeníku Markovi, hledajícímu živou vodu uměleckého sebeuskutečnění.
Poslední z trojice románu, které Drda dokončil a vydal v období protektorátu, bylo PUTOVÁNÍ PETRA SEDMILHÁŘE (1943). I tentokrát je osud hlavní románové postavy sledován už od jejích chlapeckých let, přičemž jedním z vůdčích motivů je opět usilovné pátrání po vlastním otci.
Drdovy HRÁTKY S ČERTEM (1946, prem. 1945), třetí z jeho děl určených jevišti (po prvotině JAKOŽ I MY ODPOUŠTÍME, 1941 prem. 1940, a komedie MAGDALENKA, 1941), bývají označovány za hru, která znamená počátek nové éry českého dramatu po osvobození. Tato pohádka má myšlenkové jádro a smysl poselství: aktivní boj proti zlu, zkáze, proti podlosti a sobectví, znázorněný poutavým dějem, v němž se hlavnímu hrdinovi, vysloužilci Martinu Kabátovi, podaří zvítězit nad pekelnými mocnostmi a zachránil lidské životy.
První konkretizací Drdových představ o literatuře byla sbírka jedenácti povídek z doby války, okupace i ze dnů Květnového povstání, nazvaná podle jedné z nich NĚMÁ BARIKÁDA (1946).
Pokusem navázat na čtenářský ohlas Němé barikády, a to jak způsobem vyprávění, blízkého důvěrné hovorovému projevu, tak tematicky i látkově, byla druhá sbírka povídek a novel, nazvaná podle nejrozsáhlejšího čísla knihy KRÁSNÁ TORTIZA (1952). Tento celek je však poznamenán dobovým schematismem a publicistickým přístupem k zobrazování skutečnosti, který nahradil umělecké objevitelství.
Také Drdův dramatický pokus z té doby ROMANCE O OLDŘICHU A BOŽENĚ (1953) zobrazuje poúnorovou skutečnost ve zjednodušení, schematizované podobě, spíš jako rádoby úsměvnou idylu, nežli jako dramatický obraz společenských a psychologických problémů v době stabilizace družstevního hospodaření.
Dalším jeho dílem byly ČESKÉ POHÁDKY (1958), knižní soubor dvanácti příběhů, který se od té doby dočkal mnoha vydání nejen v Československu, ale i v zahraniční.
Poslední dramatická Drdova práce JSOU ŽIVÍ, ZPÍVAJÍ (1961) vyrostla z látkového okruhu Němé barikády. Příběh 5 dnů, které tenkrát v květnu otřásly Prahou i celým českým národem, je ve shodě s historickou skutečností pojat a znázorněn jako poslední dějství okupačního temna a zároveň jako začátek nového života.
Dokončení dalších prací znemožnila smrt spisovatele v necelých 55 letech. Publikované úryvky z chystaného románu ODKUD PŘICHÁZÍME (1966) svědčily o možností obrody Drdova vypravěčského umění.

Čtenářský deník	-	Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert
	-	Dařbuján a pidimuži (Němá barikáda)
	-	Hrátky s čertem, Hrátky s čertem (2)
	-	Městečko na dlani, Městečko na dlani (2), Městečko na dlani (3)
	-	Němá barikáda, Němá barikáda (2), Němá barikáda (3), Němá barikáda (4), Němá barikáda (5), Němá barikáda (6), Němá barikáda (7), Němá barikáda (8)
	-	Pancéřová pěst (Němá barikáda)
	-	Vyšší princip (Němá barikáda)
	-	Zákeřník (Němá barikáda)

Čítanka

-

Vyšší princip (Němá barikáda)