Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

ŽIVOTOPIS č.1 - Petra Mishka, iaoga.mis[zavinac]centrum.cz

Významný představitel kulturního a společenského života prvé poloviny 20. století byl výtvarným kritikem, estetikem, zakladatelem estetiky, prozaikem, jehož doménou byly povídky s psychologickým mírně ironickým nádechem. Patří do skupiny autorů psychologické prózy - s Jaroslavem Havlíčkem, Egonem Hostovským, Václavem Řezáčem a Jarmilou Glazarovou.

Narodil se jako Bohumil Markalous 16. dubna 1882 v Klatovech v rodině středoškolského profesora, který byl rovněž literárně činný (Jaromír John není otcem ani příbuzným spisovatele a publicisty Radka Johna). Když bylo spisovateli 5 let, zemřela mu matka a rodina se přestěhovala do Chrudimi, kde také chodil do školy a na gymnázium, kde odmaturoval. Na přání otce studoval Přírodovědnou fakultu UK v Praze, i když sám měl zájem o výtvarné umění nebo estetiku.

V letech 1907 až 1914 působil jako středoškolský profesor na obchodní akademii v Praze, na obchodní akademii a potom gymnáziu v Kolíně, kam se přiženil, potom na dívčím lyceu a následně na gymnáziu v Hradci Králové. Všude, kam vkročil, působil jako kulturní organizátor, např. v Hradci Králové založil Palackého čítárnu, Měšťanskou besedu, psal do časopisů a novin.

Po začátku 1. světové války narukoval na balkánskou frontu, ale již v roce 1916 těžce onemocněl a po návratu do vlasti působil jako instruktor dobrovolnické školy, správní důstojník a potom jako poručík ve vojenské nemocnici. Ani v té době ale nezahálel, studoval filosofii a estetiku a v roce 1919 získal titul doktora filosofie.

Po propuštění z armády v květnu 1919 se rodina přestěhovala do Brna, kde pracoval nejprve jako redaktor Lidových novin, potom jako profesor na gymnáziu a v letech 1922-23 byl stipendistou v Paříži. Po návratu externě přednášel na technice dějiny umění. Podnikl také mnoho cest po západní Evropě a v roce 1925 se stal úředníkem tiskového odboru předsednictva vlády. Založil časopis Bytová kultura, obrazový archiv ČTK, vedl propagační oddělení Orbisu, založil Společenský klub v pražských Příkopech.

V roce 1928 odešel do důchodu, nikoliv ale na odpočinek. Řídil časopis Pestrý týden, od roku 1935 žil v Novém Městě nad Metují, kde se zcela věnoval beletristické práci, v letech 1936-46 žil ve Slatiňanech. Od roku 1942 společně se spisovatelkou Helenou Šmahelovou. Od roku 1946 až do své smrti 24. dubna 1952 působil jako profesor obnovené university v Olomouci, kde založil katedru estetiky.

Jeho život a dílo se dá rozdělit na období Bohumil Markalous a období Jaromír John. Pod svým vlastním jménem se věnoval publicistické činnosti v oblasti estetiky, pod pseudonymem vydával povídky a romány. Předělem byl počátek první světové války. Až do nástupu na frontu působil jako estetik, vydával odborná díla o hračkách, vlivu květin, věnoval se vytváření estetického vkusu u dětí, v praktickém životě, byl proti zanášení starožitností do denního života. Jeho heslem bylo: "Všechno prosté je vkusné."

Vstupem do války se více věnoval beletristické činnosti, i když i předtím publikoval, nyní pod pseudonymem vznikala jeho nejvýznamnější díla:

1917 - U táborového ohně - povídky z války
1917 - Listy z vojny, jež jsem psal svému synovi - skutečné dopisy, které psal Evženovi
1918 - Dojmy a povídky
1918 - Humoresky
1920 - Večery na slamníku - výběr z předchozích povídek o postavičkách zavlečených do války. Tato kniha byla oceněna až za 2. světové války, kdy byla českým čtenářem velmi vyhledávaná.
1922 - Tabatěrka - povídky o lásce

Jaromír John často přepracovával již vydané povídky a vydával je znovu pod jinými tituly. Listy z vojny například přepracoval a znovu vydal v roce 1921 pod názvem Tábory povídačky a potom znovu v roce 1934 pod názvem Narodil se.

V letech 1922 až 1934 se beletristicky odmlčel a pokračoval až roku 1934 povídkou Zbloudilý syn - o malém živnostníkovi, který jako voják prvé světové války byl sadista, a před druhou světovou válkou se dal k nacistům.

DALŠÍ DÍLA:

1934 - Výbušný zlotvor - příběh milovníka starých časů ve víru moderní Prahy
1935 - Estét - nedokončený román
1938 - Rajský ostrov - o budování Národního divadla
1939 - Topičovo australské dobrodružství - je příběh jeho přítele Aloise Topiče, který se vzepřel vůli rodičů a jako mladý se oženil s chudou dívkou, odjel s ní do Austrálie, kde prožil mnoho dobrodružství, o kterých vyprávěl na sklonku životu v autobiografickém deníku. Ten John uspořádal a vydal pod svým jménem.
1939 - Šibalství svršků - o neschopností žít, vydáno knižně až v roce 1959
1939 - Vojáček Hubáček - o osudech českého vojáka za 1. světové války
1940 - Utržený knoflík - povídky o lidech a zvířatech
1940 - Moudrý Elgelbert - příběh o člověku zklamaném láskou a celým životem
1942 - Dořini milenci a jiné kratochvíle - humoristická próza
1948 - Pampovánek - román náboženského poblouznění

a další...

ŽIVOTOPIS č.2 - Jára

Jaromír John, vlastním jménem Bohumil Markalous, se narodil v Klatovech 16. dubna 1882 jako syn středoškolského profesora, studoval estetiku, psychologii a přírodovědu na univerzitách v Praze a Innsbrucku. Po studiích vyučoval na středních školách v Praze, Kolíně a v Hradci Králové. První světovou válku prožil na balkánské frontě a u posádek v Čechách. Po vzniku republiky pracoval (1919-1926) v brněnské redakci Lidových novin a byl členem Devětsilu. Poté byl zaměstnán na tiskovém odboru předsednictva vlády. Na přelomu 20. a 30. let redigoval časopis Pestrý týden, intenzivně se věnoval literatuře, kriticky vstupoval do diskusí o úrovni vkusu, prosazoval zásady moderní architektury a užitého umění. Psal výtvarné kritiky, úvahy o estetické výchově a estetické studie. Podnikal často cesty po Evropě. Po druhé světové válce přednášel estetiku na Palackého univerzitě v Olomouci.

Jeho první díla jsou většinou drobnější povídky jako Listy z vojny, U táborového ohně a jeho asi nejznámější dílo soubor povídek Večery na slamníku (1920), ty původně vycházely nepravidelně jako jednotlivé povídky v Lidových novinách mezi lety 1917-1920 a teprve až poté byly vydány knižně. Jsou založeny především na jeho válečných zážitcích, zejména z bojů na balkánské frontě. Jedná se většinou o vyprávění vojáků a prostých lidí účastnících se války, postavy rozmanitých charakterů vyprávějí s humorem, ironií a jistým nadhledem o stinných stránkách války a proměně lidských citů ve vypjatých situacích. Postavy vyprávějící příběhy jsou naivní a upřímní lidé, kteří jsou zataženi do války proti své vůli. Večery na slamníku kritizují nesmyslnou účast českých vojáků ve válce, která se jejich země vůbec netýká.

Za okupace vydal knihu vzpomínek českého cestovatele Aloise Topiče Topičovo australské dobrodružství. Pak také Rady snoubencům udílené strýcem Romualdem a román Moudrý Engelbert, jenž je společenským a citovým obrazem člověka marně hledajícího v sobě schopnost naplno se oddat skutečnému životu a lásce. Téma neschopnosti plnohodnotně žít se objevuje i v dalších dílech vydaných už po válce: Eskamotér Josef, Honda Cibulků na světlo vydaný a Pampovánek, jenž vypráví o psychicky vyšinutém člověku, venkovském chudákovi, který do svých sedmi let žil ve chlévě s kozami a psem. A na konec zešílel kvůli nešťastné lásce. Román Výbušný zlotvor je kritikou buržoazní honby za penězi a cynizmu měšťácké společnost.

Pro mládež napsal vyprávění o stavbě Národního divadla Rajský ostrov (1938), dále pak prózy Vojáček Hubáček a převyprávěné Příběhy dona Quijota (1940) ve snaze přiblížit dětem významná světová literární díla.

Zemřel 24. dubna 1952 v Jaroměři ve věku sedmdesáti let.