Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Představitelem venkovské a legionářské prózy. K legionářské próze patří ještě Rudolf Medek a František Langer.

Jaroslav Kratochvíl se narodil 17. ledna 1885 v Tučapech u Vyškova jako syn řídícího učitele. Jeho bratr Bohumil byl nadějným básníkem, zemřel však jako mladý. Kratochvíl studoval Vyšší české gymnázium v Brně, rodina si však nemohla dovolit, aby oba její synové studovali na gymnáziu a přednost dostal Bohumil, Jaroslav odešel do střední hospodářské školy v Přerově, dál studoval Vyšší zemědělskou školu v německém městě Halle, kde dostal diplom agronoma. Nastoupil jako úředník do zemědělství.

V roce 1914 narukoval a byl poslán na ruskou frontu, zde byl zajat, byl mezi prvními československými legionáři a získal hodnost majora. Sympatizoval s Velkou říjnovou socialistickou revolucí a byl proti kontrarevolučnímu vystoupení představitelů československých legií. Dostal se s nimi do ostrého sporu, byl degradován a internován v Irkutsku. Přes Vladivostok se dostal v roce 1920 zpět do vlasti. Nadšení z vítězství socialismu v Rusku ho už nikdy neopustilo.

Po návratu Kratochvíl vystoupil z armády, vedl soudní spory s generálem Gajdou - představitelem legionářů. Musel se hájit za urážku na cti a napsal o tom pojednání Jménem republiky? (1928). Cestoval opakovaně po Rusku a ze svých cest napsal reportáže Z cesty do Ruska (1924). Spoluzaložil Společnost pro hospodářské a kulturní sblížení s Novým Ruskem.

V tomto období napsal rozsáhlou historicko-dokumentaristickou publikaci Cesta revoluce (1922), která dějově začíná v zajateckém ruském táboře a končí utvářením legionářských oddílů. Kratochvíl je nazýván "fanatikem pravdy", a to nejen pro své dílo, ale i soudní spory, které vedl a osobní život.

V roce 1924 vydal svou jedinou knihu, kterou ho lze zařadit do vesnické prózy, a to sbírku povídek Vesnice (1924). Čerpal z osudů lidí na moravském venkově.

Od 30. letech se zařadil do proudu pokrokové levice, v roce 1936 byl členem Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku, v roce 1937 byl delegátem II. mezinárodního kongresu spisovatelů v Barceloně a o své cestě napsal knihu reportáží Barcelona - Valencie - Madrid (1937). V roce 1934 vydal prvé dva díly románové ságy Řeka, ze zamýšlených šesti dílů vytvořil pouze první dva pod názvem Prameny. Třetí díl zůstal nedokončen. I tento soubor čerpal z prožitků za války v Rusku.

V roce 1939 byl nucen odejít do důchodu, stal se redaktorem nakladatelství Čin, působil v KSČ, ilegálním Národním výboru, bojoval proti fašismu. Dne 11. ledna 1945 byl zatčen gestapem a odvezen do koncentračního tábora Terezín, kde krátce před koncem 2. světové války dne 20. března 1945 umírá na zápal plic.