Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

ŽIVOTOPIS č.1 - Lilith, albynka[zavinac]centrum.cz

• Jaroslav Václav Seifert se narodil 23. září 1901 na Žižkově v Riegrově (dnes Bořivojově) ulici č. 19
• český lyrický básník, prozaik, publicista a překladatel
• otec: Antonín Seifert, narozen 23. března 1861 v Praze, vyučený zámečník, pak úředník, obchodník s obrazy, dělník v ortopedické dílně
• matka: Marie, rozená Borutová, se narodila 8. září 1873 v Kralupech nad Vltavou
• 1. listopadu 1905 se narodila sestra Blažena
• vychodil šest tříd gymnázia, poté studií zanechal
• r. 1919 debutoval verši v časopise Republika a začal svou žurnalistickou a literární dráhu
• ve dvacátých letech se stal spoluzakladatelem, členem a mluvčím uměleckého hnutí Devětsil
• r. 1921 vstoupil do KSČ
• mezi lety 1922-29 působil jako redaktor Komunistického nakladatelství a knihkupectví v Praze na Perštýně
• redigoval řadu komunistických deníků a avantgardních časopisů (Rudé právo, Rovnost, Právo lidu, Nová scéna, Kytice)
• 19. ledna 1928 se na žižkovské radnici oženil s Marií Ulrichovou
• r. 1929 podepsal spolu s dalšími předními levicovými spisovateli manifest proti Gottwaldovu vedení KSČ, za to byl ze strany vyloučen
• od roku 1930 byl členem sociální demokracie
• r. 1936 byla jeho sbírka Ruce Venušiny poctěna státní cenou za písemnictví
• r. 1946 se stal členem České akademie věd a umění
• r. 1949 odešel do invalidního důchodu a žil pak jako spisovatel z povolání
• r. 1955 získal za knihu Maminka státní cenu za literaturu
• r. 1956 pronesl - s velkým ohlasem - kritický příspěvek na 2. sjezdu Svazu československých spisovatelů
• byl těžce postižen chorobou pohybového ústrojí
• r. 1966 byl jmenován národním umělcem
• r. 1968 získal za knihy Koncert na ostrově, Halleyova kometa a Odlévání zvonů státní cenu za literaturu
• r. 1968 byl zvolen předsedou rehabilitační komise Svazu československých spisovatelů
• r. 1977 podepsal jako jeden z prvních Chartu 77
• r. 1982 byl jmenován členem Bavorské akademie krásných umění
• 11. října 1984 mu byla za "poezii, která svěží smyslovostí a mimořádnou vynalézavostí podává osvobozující obraz lidské nezdolnosti a mnohotvárnosti" udělena Nobelova cena za literaturu; cenu ve Stockholmu 10. 12. jeho jménem převzaly jeho děti
• v září 1985 podepsal protestní prohlášení Charty 77 zaslané Evropskému kulturnímu fóru v Budapešti; podpis později pod nátlakem odvolal
• 10. ledna 1986 zemřel v pražské nemocnici na Strahově na selhání srdce
• z iniciativy F. Janoucha byla 11. 1. 1986 Nadací Charty 77 ve Stockholmu zřízena Cena Jaroslava Seiferta za nejlepší díla české a slovenské literatury, která nesmějí být publikována v Československu (po listopadu 1989 byl statut ceny změněn)
• ve svých literárních počátcích byl velkým proletářským bojovníkem (Město v slzách, 1921; Samá láska, 1923)
• poté přešel k poetickému okouzlení moderní civilizací (Na vlnách TSF, 1925)
• následně ve svém díle vyjadřuje cit k drobným darům života, k domovu a národní kultuře (Poštovní holub, 1929; Jablko z klína, 1933; Ruce Venušiny, 1936; Vějíř Boženy Němcové, 1940; Světlem oděná, 1940; Kamenný most, 1944)
• sbírka Přilba hlíny (1945) shrnuje dobu ohrožení a zápas o svobodu
• sbírky Šel malíř chudě do světa (1949) a Chlapec a hvězdy (1956) inspirované díly M. Alše a J. Lady
• v 60. letech jeho verše zdrsněly, rým se vytratil a z básní zaznívá melancholie; objevuje se motiv smrti, vzpomínky na dětství a mládí (Koncert na ostrově, 1965; Odlévání zvonů, 1967; Halleyova kometa, 1967; Deštník z Piccadilly, 1979; Morový sloup, 1981; Býti básníkem, 1983)

ŽIVOTOPIS č.2 - Truhliik, Truhliik[zavinac]seznam.cz

Český básník, národní umělec. Do poezie vstoupil s vlnou proletářské literatury po 1. světové válce (Město v slzách - 1921; Samá láska - 1923). Sbírkami Na vlnách TSF (1925), Slavík zpívá špatně (1926) a Poštovní holub (1929) se stal jedním z vůdčích básníků poetismu. V další své lyrické tvorbě (Jablko z klína - 1933; Jaro, sbohem - 1937 aj.) stále víc vyjadřoval okouzlení životem, láskou a přátelstvím, vyslovoval křehkost a pomíjivost krásy a štěstí, lnul k všedním věcem obklopujícím člověka a k rodné zemi. Ve dnech vzrůstajícího nebezpečí fašismu a za okupace prodchl básník svou poezii úzkostí i bojovnou nadějí (Zhasněte světla - 1938; Přilba hlíny - 1945) a víru národa posiloval i poezií věnovanou Praze a milované autorce Babičky. Později napsal básnický doprovod k obrázkům Mikoláše Alše a Josefa Lady v knihách Šel malíř chudě do světa a Chlapec a hvězdy.