Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jean de La Fontaine se narodil 8. července roku 1621 v Château-Thierry a zemřel 13. dubna roku 1695 v Paříži. Byl spisovatelem. Jeho otec byl lesmistr u vévody de Bouillon. Syn byl teolog, jeden čas byl v řádu oratoriánů, po vystudování práv v Remeši advokacie u pařížského soudního dvora, od roku 1652 nastoupil v úřad otcův. Provedl výhodný sňatek s Marií Héricartovou z La Ferté-Milon roku 1647. Spříznění s Racinem a zvláště s Fouquetovým zástupce Jannartem. Ódami, baladami, básnickými listy a roku 1658 Fouquetovi věnovanou epickou básní Adonis se Jean začlenil do umělecké družiny formující se kolem Fouqueta. Fouquetovo zatčení Jean provázel elegií Le Songe de Vaux a odvážnou protestní Ódou na krále /Ode au Roi/. Roku 1658 se mu rozpadlo manželství - v roce 1653 se mu sice narodil syn, ale Jean zanedbával manželku a rozešel se s ní. Jean je tedy nucen prodávat poslední nemovitosti a nakonec odkázán při svém nekonformistickém postoji k absolutismu Ludvíka XIV. na přízeň šlechty, zvláště příznivkyň - vévodkyně Orleánské a vévody de Bouillon, markýzy de la Sabliére aj. Roku 1683 přes odpor králův se stal členem Akademie. Jeanovo dílo vznikalo jako lehká, duchaplná zábava pro společnost salónů. Byly to především veršované povídky, dále bajky.

Jean si vytvořil svrchovaně sdělný, na hovorové řeči založený tzv. klasický volný verš, v němž různé rozměry slabičného verše jsou kombinovány k dramatickému vyhrocování situací i k účelům typizačním. Tematiku k povídkám i k bajkám, čerpanou z literárních předloh, napořád aktualizoval k společenské dobové kritice, jen zdánlivě neškodné. Předjal tu rokoko, zvláště však Voltaira. Smyslem pro přírodní dění však již také romantismu; je to ovšem někdy příroda stylizovaná jako v románu s veršovanými vložkami o Amorovi a Psyché, kde čtyři básnící, v nichž mylně byli spatřování Jean, Militére, Racine a Boilea, obdivují vznikající park a zámek ve Versailles. Jean měl i divadelní ambice. Styky s rodinou tragédky La Champmeslé vedly k tomu, že Jeanovi bylo připisováno autorství pěti komedií Ch.Chmpmeslého. Světonázorově byl Jean povaha rozporná: přes své libertinství udržoval styky i s jansenisty a s určitou dávkou ironie zpracoval i legendární námět o pohlavní zdrženlivosti. O vnitřních rozporech svědčí i nástupní řeč v Akademii Rozprava s Madame de la Sablière /Discours á Mme de La Sabliére/.