Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

John Donne [dan] byl anglický básník a kazatel. Narodil se roku 1572 v Londýně. Jeho otec byl bohatý obchodník se železem, jeho matka byla silně věřící katolička a pravnučka Thomase Morea. Ve čtyřech letech mu zemřel otec a matka se znovu provdala za lékaře. Oba jeho bratři se stali jezuity, jeden ve vězení zemřel na mor.

Donne studoval nejprve v Oxfordu, později v Cambridge a potom práva v Londýně. Zde píše svoje první básně Satiry - verše o Londýnu, církvi, dvoru, básnictví, jsou to neučesané verše, nedrží se rýmů. Za své dílo si vysloužil kritiku současníků (napsali o něm, že za nedodržování metra by zasloužil šibenici). V té době žil jako hejsek, sukničkář a rouhač, což se odrazilo i v jeho poezii. Byla vydána v roce 1633 a svou renesanci měla ale až ve 20. století. Jeho verše tedy za jeho života knižně vydány nebyly, kolovaly v opisech, byly zhudebněny.

V roce 1594 odjel do Itálie a chystal se na výpravu do Svaté země. Výprava se nakonec nekonala. V letech 1596-97 se zúčastnil námořních bitev - anglického útoku na Cádiz a neúspěšného útoku na španělské loďstvo, které vezlo zlato a stříbro z Mexika. V těchto letech píše Elegie.

Na návratu z těchto bitev se odvrací od katolické víry a vstupuje do anglikánské církve. Píše básnické listy Bouře a List. V těchto letech napsal nejvíce písní a sonetů. Sonety byly milostné verše, ve kterých Donne naprosto vynikal. Odmítal psát verše v duchu Petrarcy. Mimořádné místo zaujímá i jeho Anatomie světa, ve které podnětem k napsání byla smrt dcery jeho dobrodince Druryho. V básni klade dívku za vzor zkaženosti tehdejšího světa.

Stává se sekretářem lorda strážce pečeti sira Egertona, v roce 1601 poslancem parlamentu. Vyhlídky na skvělou kariéru skončí zveřejněním jeho tajného sňatku s šestnáctiletou dcerou svého zaměstnavatele Annou Morovou. Manželství trvalo 17 let, manželka při porodu dvanáctého dítěte zemřela.

Manželství nebylo šťastné. Po prozrazení tajného sňatku byl okamžitě propuštěn ze státních služeb, uvězněn a zbaven možnosti obživy. Několik let byl odkázán na almužny od svých přátel a mecenášů. V pozdějším věku ustal v psaní poezie a věnoval se próze (Paradoxy a problémy) psané zároveň s elegiemi (Biathanatos; Pseudomartyr - učená polemika s jezuity; Ignácovo konkláve - satira na řád).

Slušné obživy dosáhl, až když se nechal vysvětit na anglikánského kněze. Obklopil se řadou vzdělanců, věnoval se i hudbě a malířství. Zachoval se několik jeho portrétů. Zemřel v roce 1631 a je pohřben v katedrále, kde byl děkanem. Posmrtně byla vydána jeho kázání. Hemingway si od něj vypůjčil název pro svou knihu Komu zvoní hrana. Donne je nazýván Ovidiem renesance. Pro své úvahy o životě a smrti a věčných tajemstvích je považován za zakladatele tzv. metafyzické školy.