Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Galsworthy pocházel ze zámožné právnické rodiny. Vystudoval práva, jež se mu brzy znechutila, ale právnické cítění zanechalo v jeho díle daleko patrnější stopy, než jeho rozsáhlé cesty.

Roku 1889 získal doktorát práv, advokátní praxi však neprovozoval a místo toho s podporovou otcových peněz několik let cestoval po celém světě. Roku 1893 se na své cestě po jižních mořích seznámil s Josephem Conradem, tehdy ještě námořním důstojníkem, a oba budoucí spisovatelé se stali důvěrnými přáteli.

Do jeho citového vývoje prudce zasáhla láska k manželce vlastního bratrance, Adě, která ho přivedla do konfliktu nejen s příbuzenstvem, ale i s celou vysokou společností. Ada dosáhla po letech útrap rozvodu, a tak se s ní mohl roku 1905 oženit.

Dále se Galsworthy věnoval téměř výhradně literatuře a postupem let se stal úspěšným a váženým autorem.
V roce 1921 se stal zakládajícím členem mezinárodní organizace spisovatelů Pen club a byl zvolen jejím prvním předsedou (tuto funkci vykonával až do své smrti).

Jako spisovatel debutoval Galsworthy roku 1897 povídkovým souborem Ze čtyř stran světa a brzy nato vydal své první dva nepříliš úspěšné romány. Teprve třetí román Ostrov pokrytců z roku 1904, v němž Galsworthy satiricky zobrazil život anglické vysoké společnosti, mu přinesl výraznější úspěch. Tím povzbuzen, vydal Galsworthy během několika let dalších pět románů, ve kterých zkoumal jednotlivé vrstvy vysoké anglické společnosti podle jejich charakteristických sociálních rysů. Ve Vlastníkovi (1906), prvním díle jeho pozdější románové trilogie Sága rodu Forsytů, to byli velkoobchodníci, advokáti a finančníci, ve Venkovském sídle (1907) statkářské panstvo, v Bratrství (1909) umělecká inteligence, v Patricii (1911) vysoká šlechta a v Tmavém květu (1913) opět umělci.

Po skončení první světové války vydal Galsworthy další dva díly své rozsáhlé forsytovské kroniky - v roce 1920 román V pasti a v roce 1921 pak román K pronajmutí. Po vydání třetího dílu se Galsworthy takřka okamžitě zařadil mezi nejuznávanější anglicky píšící autory své doby. Na úspěch své trilogie, prvně souhrnně vydané roku 1922 pod názvem Sága rodu Forsytů, pak Galsworthy navázal v letech 1924-1928 trilogií další, nazvanou Moderní komedie. Své rozsáhlé vyprávění na forsytovské téma pak zakončil trilogií Konec kapitoly z let 1931-1933.

Ve své tvorbě spojil Galsworthy lehce sžíravou a sociálně laděnou kritiku života anglické aristokracie, která pod maskou kultivovanosti projevuje své přízemní sobectví a touhu po hromadění majetku, s poněkud abstraktní etickou touhou po větší sociální spravedlnosti, na jejímž základě naznačoval možnosti morální reformy společnosti. Ačkoliv se v jeho díle s přibývajícím roky projevilo postupné slábnutí ironie a kritiky, je možno jej považovat za velkého vyprávěče, který přenesl tradice anglického kritického realismu do 20. století.

Jeho životní dílo bylo roku 1932 oceněno Nobelovou cenou za literaturu.