Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Josef Kaván byl prozaik, autor románů ze života slezské vesnice, fejetonista. Je znám hlavně pod svým pseudonymem A. C. Nor. Narodil se 19. září 1903 v Kylešovicích u Opavy do rodiny mlynářského dělníka a zemřel 29. července 1986 v Praze. Jméno Josef Kaván-Nor používal od roku 1926, kdy si jej nechal úředně změnit.

V roce 1924 maturoval na gymnáziu v Opavě, následně v letech 1924-1929 studoval na Univerzitě Karlově. Působil jako redaktor a poté jako spisovatel z povolání, věnoval se popularizační přednáškové činnosti. Intenzivně pracoval v Syndikátu českých spisovatelů, v roce 1948 z něj byl vyloučen, jeho knihy až na výjimky nesměly být vydávány. Po roce 1952 pracoval jako dělník a redaktor. Publikovat směl opět až v roce 1956, většina jeho nových prací ale začala vycházet až od poloviny šedesátých let. V roce 1963 odešel do důchodu.

Mimo svého pseudonymu A. C. Nor užíval rovněž i těchto pseudonymů: Josef Dvorský, Silesiacus, Bolemír Hlavnický, Josef Matýsek, Alfa X, Bělin, Ferry, Petr Kýr a další. Publikoval i pod mnoha šiframi (např. ACN, acn, Běl., nr, nr., (N) aj.

Norův vstup do literatury románem Bürkental (1925) byl velmi úspěšný. Realistický obraz slezské vesnice po 1. světové válce, sledovaný na konfliktech dvou rodů, zachytil selskou lásku k půdě i generační rozdílnost vesnického kolektivu. Mravní úpadek selského rodu sahající až k zločinům je tématem románu Rozvrat rodiny Kýrů (1925), plného zla a naturalistické osudové determinovanosti. Životní odvaha a vzestup vlastního otce inspirovaly autora k napsání románu Raimund Chalupník (1927), v němž se hrdina, bezzemek, propracuje až k vlastnictví statku. Prózy z třicátých let (Jedno pokolení - 1931, Jed v krvi - 1934 aj.) nedosahují umělecké úrovně děl dřívějších. K tématice slezské vesnice se vrátil za 2. světové války, v románech Můj nepřítel osud (1941) a Tvář plná světla (1943) klade více pozornosti vnitřnímu životu venkovských lidí. Bohatě faktograficky je vybavena volná trilogie o osudech Slezska za 2. světové války (Přišel den - 1946, Zmučená zem - 1964, Vichřice - 1965). Dojmy ze zahraničních cest uplatnil v cestopisných fejetonech (Jugoslávie v letním slunci - 1928, Italské léto - 1933 aj.), pro Lidové noviny psal z podnětu Karla Čapka Sloupky o studentech (1927). Jedno dílo i životní cestu doplňují memoáry Život nebyl sen, vydané až posmrtně 1994.