Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kritik, publicista, jeden z prvních tvůrců českého sociálního románu a operní libretista. V době revoluce radikálně demokratický politik. K romantické osobnosti Karla Sabiny neodlučitelně patří prvky záhadnosti, věci neznámé a nezjistitelné. Nebudeme nikdy přesně znát celé jeho dílo pro množství šifer a pseudonymů, pro anonymitu a různé mystifikace, v nichž si jako každý romantik liboval a k nimž byl také nucen okolnostmi. Současníci měli podezření, že autorem Sabinovy povídky Hrobník je Mácha, ozývá se i podezření opačné, že některé posmrtně vydané práce Máchovy jsou dílem Sabinovým. Motiv záhady prochází také celým jeho životem.

Narodil se 29. prosince 1813 jako nemanželské dítě. Sabina později tvrdil, že jeho otcem byl polský šlechtic. Vyrostl ve velmi stísněných poměrech u zedníka a domovníka J.Soviny. Ve studiích dospěl až na práva, která však nedokončil. Krátce ho živilo zaměstnání vychovatele, později spisovatelství a práce redaktora. Publikoval v pražských a německých časopisech beletrii a kritiky, přispíval také do listů lipských a vídeňských. Do pražského časopisu Ost und West, který se obracel k německým čtenářům s informacemi o kultuře slovanských národů v Rakousku, psal úvahy o české literatuře. Koncem 30. let nedlouho působil jako žurnalista ve Vídni, snad tam byl i policejně vyšetřován pro své články. Také leckteré jeho příspěvky do pražských časopisů vyvolaly svým obsahem zásah cenzury a zájem policie. Patřil k politicky radikální mladé inteligenci, byl členem tajného spolku Repeal, od prvních dnů revoluce roku 1848 působil jako přední mluvčí radikálně demokratické politiky, řídil Pražské noviny a Včelu, v roce 1849 Noviny Lípy slovanské. Pro účast na přípravě povstání byl v květnu 1849 zatčen a souzen. Původní trest smrti mu byl změněn na 18 let žaláře, roku 1857 byl amnestován. Když se uvolnily politické poměry, publikoval opět v mnoha časopisech a novinách, hodně spolupracoval se vznikajícím dělnickým tiskem a hnutím, sám řídil časopis Slovan (1871-72), za přechodné krize Prozatímního divadla v roce 1866 byl dramaturgem činohry, jako oblíbený a obratný řečník přednášel v Umělecké besedě, v dělnických a řemeslnických spolcích v Praze i na venkově a na táborových shromážděních.

V roce 1870 otiskl vídeňský list Vaterland dopis z Prahy, který nepřímo označil Sabinu za udavače. Sabina časopis žaloval a při vyhrál, ale roku 1872 byl na důvěrné schůzce (za přítomnosti mladočeských politiků J.Kučery, J.Grégra, spisovatelů J.Nerudy, V.Hálka, J.Baráka aj.) z udavačství usvědčen a přinucen opustit Čechy. Když se obsah jednání pronesl na veřejnost, Sabina se vrátil a hájil se brožurou Obrana proti lhářům a utrhačům. Přesto se k němu na konci života všichni obrátili zády.

Poslední léta žil ve velké bídě, publikoval německy, měnil pseudonymy.
Zemřel v Praze 9. listopadu 1877, podle úmrtního zápisu "vysílením".