Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Významný český dramatik a prozaik. Je příznačné, že se narodil ve stejném roce, ve kterém byl zřízen Sbor pro zřízení Národního divadla, jehož předsedou byl František Palacký a vznikla první sbírka na postavení Národního divadla.

Stroupežnický se narodil 6. ledna 1850 v rodině správce místního panství. Byl velmi hýčkaným dítětem a rodina měla v kraji velké slovo. To se odrazilo i na jeho povaze, již ve druhé třídě reálky v Písku byl vyloučen pro kázeňské problémy a neprospěch. Pro budoucího spisovatele se mu tedy dostalo velmi chabého vzdělání. Do dalších škol ho již rodiče neposlali a musel pomáhat otci na statku.

V roce 1867 v noci při honitbě vystřelil na myslivce a při náhlém pominutí smyslů chtěl sám spáchat sebevraždu zastřelením. Způsobil si ale jen těžké zranění, které ho poznamenalo na celý život. Po stránce fyzické tak, že si ustřelil dolní čelist a nos, více než rok strávil v nemocnici, kde mu provedli plastiku, nemohl mluvit, proto dál doplnil své vzdělání a začal psát humoristické povídky, po stránce psychické se prohloubily jeho psychické problémy, stranil se lidí, byl zamlklý, nesnášenlivý, zatrpklý a jízlivý.

Po prvních úspěších jeho povídek (jako humorista mnoho úspěchů neměl) odešel hledat štěstí do Prahy, kde začal psát divadelní hry a živil se jako úředník v pojišťovně (některé prameny uvádějí jako magisterský písař).

Ve druhé polovině 19. století sílí tlak na postavení stálého českého kamenného divadla. V roce 1867 byl postaven základní kámen k budoucímu Národnímu divadlu a v roce 1881 bylo divadlo poprvé otevřeno a záhy na to vyhořelo. Podruhé bylo otevřeno Národní divadlo v roce 1883, jeho ředitelem se stal dramatik F.A.Šubert a dramaturgem Ladislav Stroupežnický. Z toho je vidět, že byl v té době již významnou osobou v českém divadelnictví, i když rozhodně nebyl všemi obdivován a uctíván. Jeho hry nebyly příliš úspěšné a ani Naši furianti nebyly obecenstvem ani kritikou kladně přijaty. Přesto se jako dramaturg udržel v Národním divadle až do své předčasné smrti, zejména díky své horlivosti a pracovitosti.

Jeho dílo navazovalo na dramatickou tvorbu Štěpánka, Klicpery nebo Tyla. V době, kdy byl Stroupežnický dramaturgem Národního divadla, tvořily divadelní hry takové osobnosti jako například Bozděch - Světa pán v županu, J.J.Kolár - Smiřičtí, Vrchlický - třeba Noc na Karlštejně, Zeyer - Radúz a Mahulena, Preissová - např. Její pastorkyňa, bratři Mrštíkové - Maryša nebo Alois Jirásek se svojí Lucernou.

V Národním divadle působil Stroupežnický jako dramaturg až do své smrti v roce 1892 (zemřel přesně 25 let po svém neúspěšném sebevražedném pokusu - 11.8.) a je pohřben na pražském Olšanském hřbitově.

Stěžejnost jeho díla je zejména v dramatické tvorbě. Napsal také sbírku epické poezie Den soudu a prozaické dílo Z mé cesty do Itálie, Lidé směšní a ubozí a Rozmařilé historky, ale z dnešního pohledu se těmto pokusům nepřikládá velký význam.

Jeho dramata tvoří mezník v českém divadelnictví, byl propagátorem jevištního realismu.

DÍLO:

Zvíkovský rarášek (1883) - děj se odehrává v jeho rodném kraji, kam se většinou ve své tvorbě vrací. Hlavní postavou je Mikuláš Dačický z Heslova, vykreslený jako záletník.
Naši furianti (1887) - opět se veselohrou vrací do rodného kraje, tentokrát rodné vesnice, Cerhovice, kde se narodil přejmenoval ve hře na Honice, rodina Dubských a Hoškových je také autentická. Hra vypráví o furiantství na české vesnici, malicherném sporu starosty Dubského a radního Buška, o tom, kdo bude ve vsi ponocným, o paličském dopise Kristýny Fialové.
Paní mincmistrová (1885) - komedie, opět hrdinou Mikuláš Dačický z Heslova, podle této hry byl natočen film Cech panen kutnohorských.
Zkažená krev - jednoaktovka s historickou a sociální tématikou
Na Valdštejnské šachtě - divadelní hra ovlivněná Ibsenem
Christoforo colombo
Noviny a karty
Černé duše
Sirotčí peníze
Velký sen
a další