Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V mládí Er Li, v dospělosti Boyang nebo Po-jang, po smrti Li Tan a prakticky v průběhu celého života Lao-c' nebo též Lao Tse, Lao Tzu, Laosi, Laocius a v mnoha dalších jiných odvozených podobách se narodil nejspíše v šestém století před naším letopočtem ve vesnici Kü-čchen v kraji Li, okresu Ku, lenním státě Čou, na území dnešní Číny. Mnozí uvádějí, že tomu bylo pravděpodobně roku 600 před Kristem, ale jiní naopak toto tvrzení zamítají a strohá fakta pokládají za nepříliš věrohodné, tudíž jej staví až do 4 století př.n.l.

Jeho jméno mu bylo pravděpodobně přiděleno až v průběhu života, protože Lao je označení pro ctihodného či váženého a c' pro mistra (tehdy se tak označovali často učitelé).

Byl to významný filozof, mudrc, učitel, zakladatel životního směru, guru a především jeden z prvních, co přišel s teorií, že naše země vznikla z jakési pralátky. V tomto případě to ale není žádný oheň, voda či vzduch, jak tomu bylo v antickém Řecku, ale naopak Tao, které není tak jednoduše a především jednoznačně definováno (shodou okolností má však stejný symbol jako Ying a Yang, třebaže je mnohem komplexnější).

Údajně se znal s Kchung-c' (Konfuciem), což vyplývá z několika příběhů, jež se zachovaly. Je tak velice pravděpodobné, že má kromě Taoismu určitý podíl i na vzniku konfucianismu.

Bohužel, jeho život je popsán prostřednictvím mnoha příběhů, které nemají daleko k jakýmsi mýtickým pohádkám či příběhům, a proto je obtížnější ho popsat.

Říká se, že již v útlém dětství mýval bílé (chcete-li šedé) vlasy, čímž se vyznačovala jeho moudrost. To svědčí o tom, že měl v mládí sklony k sebevzdělání, co prakticky obohacovalo celý jeho život.

První věrohodná zmínka, na níž můžeme stavět, pochází až z období, kdy měl na starosti archiv dynastie Čou. Z toho vyplývá, že to nebyl pouze obyčejný člověk, ale významná osobnost, co si zasloužila císařovu pozornost, uznání a především důvěru, neboť bylo mnoho těch, kteří by se rádi zmocnili cenných dokumentů.
Dalo by se tak říci, že zde strávil nejvíce času ze svého života. Zároveň také získal mnohé vědomosti, k nimž normálně nikdo jiný neměl přístup. Intelektem tak oprávněně převyšoval ostatní, čímž si zasloužil obecný respekt.

Lao-c' měl údajně spoustu žáků, kterým předával své vědomosti a životní moudra. Ty často čerpal z geniálně propracované čínské politiky, selského rozumu, letitých zkušeností, ale také z přírody. Někoho tak možná překvapí, že se nerozhodl od jiných inspirovat a založit jakousi školu (jako tomu bylo později kupříkladu v Řecku), ale vyučoval v přírodě.

Téměř před svou smrtí sepsal své životní dílo Tao te ťing. Nebylo tomu však z jeho vlastní iniciativy, ale z toho důvodu, že k tomu byl donucen neznámým strážcem, jenž ho nechtěl pustit bez toho, aby neznal jeho životní učení.
Mou domněnkou je, že ve skutečnosti žádný strážce nebyl a jednalo se tak o pouhou metaforu pro svědomí Lao-c', který cítil povinnost vůči tehdejší Číně v tom, aby jí sdělil svá moudra, která za celý svůj život nashromáždil.