Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ljudmila Jevgeněvna Ulická (Людмила Евгеньевна Улицкая) se narodila v baškortostánském městě Davlekanovo. Zdůrazňuje svůj židovský původ (ačkoliv sama se hlásí ke křesťanství); její dědeček - ruský vědec - byl kvůli svému členství v Židovském antifašistickém výboru vězněn. Její rodiče byli rovněž vědci: otec měl doktorát z technických věd, matka byla biochemička. Také Ulická vystudovala biochemii a genetiku a působila v Ústavu genetiky Akademie věd Sovětského svazu. Odtud však byla propuštěna za šíření samizdatů. Své přírodovědné vzdělání později zúročila ve svém románu Kauza Kukockij (Казус Кукоцкого). Právě tento román měl být zařazen do povinné četby na ruských středních školách. Proti tomu však protestovala Společenská komora Ruské federace a plánovanou reformu povinné četby kritizoval i prezident Vladimir Putin. Reforma byla následně zastavena. Mimo jiné i to ukazuje, jak negativní obraz má Ulická v současné ruské společnosti. V roce 2016 se dokonce stala terčem útoku při vyhlašování výsledků školní soutěže o ruských dějinách, pořádanou nevládní organizací zaměřenou na boj za lidská práva a odhalování zločinů komunismu. Spolu s dalšími účastníky byla Ulická, která předsedala porotě soutěže, při incidentu polita zelenou barvou. Bývá zařazována do ruské opozice (tzv. pátá kolona), pravidelně se zúčastňuje akcí na podporu politických vězňů a demonstrací namířených proti ruské vládě.

Literární činnost zahájila na konci osmdesátých let. Ve svých dílech reflektuje události dvacátého století a otevírá v nich často nepohodlná a tabuizovaná témata. Zajímají ji především "malé příběhy odehrávající se v kontextu velkých dějin", lidé na okraji společnosti (kde se podle svých slov nacházela po většinu života sama) a "něžný, zranitelný jedinec nebo ten, co slouží jiným a obětuje se". Sama k tomu říká: "Musíme, máme povinnost vynaložit veškeré úsilí a vzpomínat."
Podle Ulické tedy nestačí tichý nesouhlas - viz citace dopisu Borise Pasternaka Varlamu Šalamovi v úvodu románu Zelený stan (Зелёный шатер): "Neutěšujte se nespravedlností doby. Její mravní nespravedlnost z nás ještě nedělá spravedlivé, její nelidskost nestačí na to, aby z nás byli lidé jen proto, že s ní nesouhlasíme."

DÍLO:

• Soněčka a jiné povídky (2004, Сонечка) - kniha povídek ruské autorky líčí zvláštní osudy lidí, kteří statečně zápasí s chudobou a nepříznivými společenskými podmínkami 30. let 20. století v SSSR
• Daniel Stein, překladatel (2012, Даниэль Штайн, переводчик) - široce koncipovaný román, inspirovaný skutečným příběhem muže mnoha protikladů - polského Žida, jenž pracoval jako tlumočník na gestapu, zorganizoval masivní útěk z běloruského ghetta a nakonec působil v Izraeli jako katolický duchovní
• Ženské lži (2013, Сквозная линия) - šest povídek, jejichž hrdinky se pomocí nejrůznějších lží, předstírání a póz snaží vylepšit si své neuspokojivé životy
• Zelený stan (2016, Зелёный шатер) - v roce Stalinovy smrti začínají a s koncem SSSR se završují osudy hrdinů, kteří v prostředí sovětské každodennosti vyrůstali, formovali své charaktery a prožívali svá přátelství i lásky "na straně svobody" - i díky svobodné literatuře