Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Louisa May Alcottová byla americká spisovatelka. Nejvíce ji proslavil dvoudílný román Malé ženy, který je částečně založen na jejích zážitcích a zkušenostech z dětství, kdy vyrůstala se třemi sestrami.

Louisin otec, Amos Bronson Alcott, byl transcendentalista (transcendentalismus = filosofické a literární hnutí asi z poloviny 19. století) a učitel, matka se jmenovala Abigail May Alcottová. Louisa měla narozeniny ve stejný den jako její tatínek Amos. Ten jednou napsal švagrovi (abolicionista Samuel Joseph May) dopis, ve kterém stálo: "S velkým potěšením ti oznamuji, že se mi narodila druhá dcera. Přišla na svět brzy ráno na mé [33.] narozeniny."

Louisino rodné město se jmenovalo Germantown, jež je dnes součástí Filadelfie v Pensylvánii (Philadelphia, Pennsylvania). Narodila se jako druhá nejstarší ze čtyř sester. Domácnost tedy nejprve sdílela s prvorozenou Annou Bronson, později i s jejími mladšími sestrami Elizabeth Sewall a Abigal May.
V roce 1834 se odstěhovali do Bostonu (Massachusetts), kde její otec založil školu a přidal se do Klubu transcendentalistů společně s Ralphem Waldo Emersonem a Henrym Davidem Thoreauem.
Škole se však nijak valně nevedlo, a proto se Alcottovi opět přestěhovali - tentokrát do venkovského domu u řeky Sudbury. Mezi lety 1843-1844 žili na utopické transcendentalistické farmě, tamější komunita ale nebyla schopna přežít, a proto si nakonec koupili dům v Concordu.

Louisino vzdělání zajišťoval hlavně její otec a doplňovaly ho poznatky od rodinných přátel, jako například od Ralpha Waldo Emersona, Nathaniela Hawthorna nebo Margaret Fullerové. Tyto zážitky poté Louisa zachytila v knize Transcendental Wild Oats.
Později se z Louisy stala abolicionistka a feministka. Chudoba ji brzy přinutila najít si práci. Příležitostně se tedy živila jako učitelka, vychovatelka, pomocnice v domácnosti, švadlena a spisovatelka. Její první kniha se jmenovala Flower Fables (1855) a Louisa ji napsala pro Ellen Emersonovou, dceru Ralpha Waldo Emersona.
V roce 1860 začala Louisa psát pro Atlantic Monthly (atlantský měsíčník). Když vypukla občanská válka, sloužila jako zdravotní sestra v Georgetownu. Svou sbírkou dopisů, které psala domů a jež vydala pod názvem Hospital Sketches (Črty z nemocnice), na sebe poprvé upoutala pozornost kritiky, a to zejména díky jejím postřehům a smyslu pro humor. Rovněž její román Moods (1864), založený na jejích zážitcích, byl velmi slibný.
Také ale psala vášnivé milostné romány pod svým pseudonymem A.M.Barnard. Hrdinky těchto příběhů si jdou tvrdohlavě a vytrvale za svým, což často vyústí v pomstu těm, kteří je ponížili nebo jim vzdorovali. Všechny Louisiny počiny v tomto stylu měly velký komerční úspěch.

Louisin literární úspěch přišel s vydáním první části Malých žen (Little Women, 1868). Následovala druhá část románu - Dobré manželky (Good Wives, 1869). Román Little Men (1871) rozebíral události ve škole, již založila Jo s profesorem Bhaerem. Celou "ságu rodiny Marchovy" zakončila kniha Jo's Boys (1886).
Jo z Malých žen má být obrazem autorky samotné. Přestože se Jo v knize vdá, Louisa zůstala celý svůj život svobodná.

V roce 1879 zemřela Louisina nejmladší sestra Abigail May. Louisa si k sobě vzala její dvouletou dceru Louisu May Nierikerovou (Lulu). Jméno i přezdívku holčička dostala po svojí tetě.

Ke konci života se Louisa přidala ke hnutí sufražetek, které vyžadovalo, aby ženy směly rovněž volit. Sama se stala první dámou, která v Concordu odevzdala svůj hlas při volbách školní rady.

Louisa psala až do své smrti, která je přičítána otravě rtutí. Během občanské války totiž Louisa prodělala břišní tyfus. Léky, které tehdy doktoři na tuto nemoc předepisovali, obsahovaly mimo jiné právě rtuť.
Dva dny poté, co navštívila otce na smrtelné posteli, odešla i sama Louisa. Zemřela 6. března 1888 v Bostonu.