Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ludvík Kundera - významný český básník, prozaik, dramatik a překladatel, držitel ceny Jaroslava Seiferta a nositel státního vyznamenání Za zásluhy - se narodil 22. března 1920 v Brně. Od roku 1976 žil trvale v Kunštátě na Moravě.

ÚVOD:

• bratranec Milana Kundery
• synovec PhDr. Ludvíka Kundery, otce Milana Kundery
• hudební pedagog, klavírista, vynikající interpret Janáčkova díla → rektor JAMU
• ruský legionář - účastník anabáze zpět do Evropy, "osvětový důstojník" - staral se o kulturní vyžití oddílů
• básník - mluvčí skupiny Ra (1945-49), člen sdružení Q (1967- 70, obnoveno 1988), dramatik (divadelní, TV, rozhlasové hry), prozaik, překladatel (hl. z němčiny), literární historik, redaktor časopisů, dramaturg v brněnské Mahenově činohře (1968-70), člen mnohých vědeckých a literárních společností, redigování, publicista i výtvarnictví - koláže
• v 70. letech znemožněna výraznější publikační činnost, v jeho dílech můžeme spatřit nenávist vůči totalitě

ŽIVOT:

• 1930-38 - studium na reálných gymnáziích v Praze a v Litoměřicích
• r. 1938 - FF UK v Praze, od podzimu 1939 FF v Brně - český a německý jazyk
• po uzavření českých vysokých škol se rok a půl učil v Brně drogistou → vystřídal různá povolání - kreslič inženýrských staveb, korespondent, mzdový účetní
• r. 1943 - totální nasazení do vojenského skladu ve Špandavě u Berlína, po přestálé těžké nemoci (záškrt) se směl vrátit koncem roku domů, kde žil v poloilegalitě až do konce války
• po osvobození dokončil v roce 1946 studia a stal se postupně (1946-55) redaktorem tří významných brněnských časopisů - umělecká revue Blok, deník Rovnost, literární měsíčník Host do domu
• 70. léta - znemožněna činnost, od r. 1976 žije v Kunštátě na Moravě
• v r. 1990 začal přednášet na FF předních českých universit (MU, PU, JAMU), čestný doktorát filozofie Masarykovy univerzity v Brně
• r. 1993 - rakouská státní cena za překlady
• r. 2002 - lipský mezinárodní knižní veletrh: cena za celoživotní dílo oceňující přínos ke zprostředkování české a německé literatury; stále publikuje i v zahraničí, spolupracuje s německým časopisem Sinn und Form a rakouským Plan
• Ludvík Kundera zemřel ve svých 90 letech 17. srpna 2010 v ranních hodinách

TVORBA:

Ludvík Kundera patřil do skupiny Ra, skupiny mladších surrealistů. Označení Ra nejspíš pochází z egyptské mytologie - Ra (Ré) je bůh slunce, ve dne nese sokolí hlavu a nad ní sluneční disk, pro noční pouť střídá s hlavou beraní; jeho nepřítelem je obrovský had, démon Apop (Apópis), s kterým musí Ra svádět nekonečný boj a zdolávat nejrůznější nástrahy, aby mohl plout ve své lodi o obloze; z jeho slz vzešli lidé a zvířata. Mladší surrealisté začali publikovat formou samizdatu, dějiny novodobé české ilegální literatury začínají jejich produkcí, pokračovali v ní vedle dalších spisovatelů snad nejintenzivněji (jednotliví členové skupiny Ra) jak po únoru 1948, tak hlavně v době největšího rozkvětu samizdatu v Čechách v 70. a 80. letech.
Do skupiny vedle Ludvíka Kundery a Zdeňka Lorence patří Karel Hynek, Josef Schnabel, Oldřich Wenzl, ale také teoretik Vratislav Effenberger, i když vyznával spíše starší vzory, dále tam také patřili výtvarníci, teoretik výtvarného umění a estetik Václav Zykmund, přítel Kundery (nechal se od něho také tetovat na tvář), Josef Istler, Miloš Koreček, Bohdan Lacina a Vilém Reichmann. V programovém prohlášení nazvaném Skupina Ra, formulovaném Kunderou, je odmítnut surrealismus ortodoxního typu, neboť surrealismus je pro členy skupiny pouze východiskem, koncentrací všeho lyrismu. Jsou proti "ničení uměleckých děl" za účelem přiblížení lidu, stavějí se údajně i do blízkosti dalších dobových proudů, hlavně Skupiny 42. Původní básnickou tvorbu, ale také výtvarná díla, fotografie a překlady představila skupina ve sborníku A zatímco válka (1946), který je ovšem jen přehlídkou prací z protektorátních let. V roce 1947 otiskl, již jako redaktor Bloku, v této revue spolu se Z.Lorencem další prohlášení, v němž se za celou skupinu považují být spjati též s tvorbou F.Halase, V.Holana i Viléma Závady.

Publikovat začal již jako gymnazista ve studentských časopisech. Za války uveřejňoval své práce v "černých tiscích", tj. rukopisných a poloilegálních - sbírka Roztrhané panenky (1942).

Do února 1948 vydal:
sbírky básní "Živly v nás (1946; shrnuty válečné zkušenosti); Tolik cejchů (1966); Klínopisný lampář (1948)"
lyrické prózy "Konstantina (1946); Laviny (1946)"
další knihy "Napospas aneb Přísloví pro kočku; Odjezd (1967)"

V 50. letech se věnuje překladům. A to hlavně Bertolta Brechta, překládá také Heinricha Bölla (poezii, prózu i drama); ale také Apollinairea a ruskou, bulharskou a srbskou poezii.

V 60. letech se naplno mohl projevit jako básník: Spád věcí (srpen 1968).
Básně mě moc nenadchly, jestli je toto ten nový mystizující surrealismus, raději zůstávám u Nezvala. Rád si hraje se zvukomalbou, což se mu daří. Prý k tradičním námětům přistupuje netradičně, ale mám pocit, že spíše moc tradičně - proč mě tak nudí?
V této době napsal také velké množství dramat, snaha o antiiluzivní divadlo: Totální kuropění (1961) - tato hra se tematicky dost vymykala zvyklostem českého dramatu; popisuje příběhy české mládeže za okupace v Berlíně - malíře, stolaře, filozofa, herce, medika, architekta, teologa, příručího, dolmeče a jeho mameluka, objevuje se také "idiot" a dívka ze snů; jak moc chtěli domů a žít, jak moc tam pracovali a kolik se jich vrátilo...
Rozhlasové d.: Zvědavost (1964) - rozhlasová prvotina, přeložená do devíti jazyků, později přepracovaná do divadelní podoby, stojí na počátku systematičtějšího hledání tvarových možností rozhlasové hry; vypráví o mladé Alexandře (při premiéře Jaroslava Adamová), která se díky své zvědavosti a "pletení se do cizích věcí" dostala vždy do horší a ještě horší situace, vždy spojeno se sexem, až se z vysokoškolské studentky "upíchla v nádražní restauraci" a muž, kterého skutečně chtěla, byl už ženatý; psáno ve slangu, Kundera ukazuje všechny prvky doby - uplácení v podnicích, jistotu té mladé slečny, že vždycky bude mít kam jít, když bude pracovat.
Bezpodmínečný horizont (1968), Malé smutné štronzo (1988)

Velkou část autorovy tvůrčí energie pohlcuje ediční práce - soustředil se hlavně na dílo, ale i život Františka Halase, který byl jeho velkým přítelem (František Halas žil od r. 1938 v Kunštátě, kde je také pohřben, myslím, že Kundera byl jeho osobou omámen, fanaticky stržen), a na dílo Bertolta Brechta - vydal jejich biografie a kompletní díla.

Zmínila bych ještě:
- Kniha o čaji (je velkým znalcem čaje)
- Řečiště (1993; paměti, rozhovory, fragmenty)

PRAMENY:

- internet
- Přehledné dějiny literatury III - pokračování Balajky, Soldán a kolektiv
- Řečiště, Ludvík Kundera
- Ve vánici, dramatické texty 1961- 1970, Ludvík Kundera