Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Matěj Josef Sychra se narodil 21. prosince 1776 v Ústí nad Orlicí. Malá sestra Anna zemřela v raném věku, a tak Sychra vyrůstal spolu se třemi bratry. Základní vzdělání získal v Ústí nad Orlicí a již v brzkém věku vykazoval výrazný hudební talent. Oba rodiče zemřeli, když byl ještě v dětském věku, a tak se sirotci ocitli ve velmi tíživé situaci. Nejstarší Sychrův bratr Václav ale působil jako fundatista při chrámu Nejsvětější Trojice v Praze, kde se spřátelil s tamním ředitelem Václavem Faltisem. Ten v podstatě přijal všechny čtyři bratry za své syny a zajistil jim vzdělání na pražské německé škole. Roku 1789 ale umřel i Faltis a Matěj Josef Sychra si musel přivydělávat kondicemi. Toto období se mu hluboce vtisklo do paměti a pravděpodobně už tady se začalo rodit Sychrovo hluboké pedagogické cítění.

V letech 1792-1796 studoval na Piaristickém gymnáziu v Novém Městě pražském. Výuka zde probíhala v německém jazyce a Sychra byl z velké části vykořeněn z českého prostředí. Skládal verše v latině a řečtině a plynule mluvil německy, nicméně český jazyk mu dělal značné potíže. Tento fakt si uvědomil při studiu na Filozofické fakultě, v rámci níž navštěvoval teologické přednášky. Začal tedy intenzivně pracovat na zlepšení znalosti rodného jazyka a podařilo se mu ji dostat na vysokou úroveň. Zakořeněný bilingvismus v Sychrovi ale zůstal po celý život a přestože s veřejností mluvil česky, veškerou dokumentaci a účetnictví vedl v němčině. O tomto problémů, kdy většina studentů studovala pouze v německém nebo jiném cizím jazyku na pražských školách a nebyla potom schopna obstát v praktickém životě při výkon povolání, kde byla potřeba znalost českého jazyka, hovoří v jednom ze svých děl.

18. září 1801 byl Sychra v kapli v Chrasti vysvěcen na kněze. První léta strávil v Sebranici u Litomyšle, následně rok působil v Bystré a roku 1805 přesídlil do Německé Bělé u Poličky (dnešní Bělá nad Svitavou). Tady došlo k prvnímu vážnému onemocnění, které Sychru potkalo. Po bitvě u Slavkova totiž nebylo dostatek místa pro zraněné v nemocnicích, a tak mnozí šlechtici poskytli svá sídla pro provizorní útočiště. Jedním takovým útočištěm se stal i zámek nedaleko fary, kde ale kvůli nehygienickým podmínkám vypukl tyfus. Ten se záhy donesl i do vesnice a Sychra, konajíce svoji kněžskou povinnost, se při obcházení nemocných nakazil. Nikdo nevěřil, že se po měsících strávených na lůžku uzdraví, ale on jako zázrakem zákeřné chorobě nepodlehl. Ani ne o rok později Sychra nešťastně upadl a způsobil si těžké vnitřní zranění v oblasti pod žebry, kvůli kterému musel být i operován. Po tomto zákroku se již nikdy necítil zcela zdravý. Po návratu z nemocnice ho osud stihl potřetí. Duševně chorý muž se ho pokusil shodit z pavlače. Smrtelnému zranění sice unikl o vlásek, ale při pádu si těžce poranil koleno. Od té doby trpěl značnými bolestmi a kulhal.

Po sérii zranění se Sychra rozhodl změnit prostředí a roku 1808 se přestěhoval na faru do Jimravova. Strávil zde třináct let a zdejší pobyt byl literárně nejplodnějším obdobím. Vznikly tu stěžejní jazykové, vzdělávací a kratochvilné práce. Z těch nejznámějších například Vázaného pilné a mravné mládeži školní, Mravné a krátké propovídky a podobenství na obdarování školní mládeže, Připodobnění jimiž mnohou spasitelnou pravdu dospělejší mládeži v rozmluvě přednáší Matěj Josef Sychra, Versuch einer bohmischen phraseologie, Kázání na všecky neděle celého roku, ...

V roce 1824 převzal uvolněné místo na faře v klášterním domu ve Žďáře nad Sázavou. Věřil, že zde najde klid a mír, který se mu během života vyhýbal, ale velice se zmýlil. Přišel totiž do velmi zanedbané osady, kde řešil jednak spory mezi různými vyznáními, ale i totálně zdevastovaný poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. O nápravu tohoto objektu se pokoušel Sychrův předchůdce Bonifác Procházka, ale nebyl příliš úspěšný a těsně před Sychrovým příchodem se uvažovalo, že bude kostel zbourán. Josef Matěj Sychra ale věnoval veškeré své úsilí i finance na záchranu klenotu barokní architektury a 16. května 1829 byla jedinečná stavba Jana Blažeje Santiniho Aichla znovu vysvěcena. Při těchto akcích se Sychra nachladil a za necelý rok, 19. března 1830, zemřel. Ve své závěti žádal skromný pohřeb, který byl tedy spíše manifestací díků a vděčnosti. Jeho ostatky byly uloženy do hrobu v areálu poutního kostela, za jehož záchranu de facto zaplatil životem.

Po Sychrově smrti zůstal dluh 170 zlatých, který ale nebylo z čeho splatit. Jako jeho protihodnota byla nakonec nabídnuta Sychrova knihovna, která se tak rázem roznesla do všech koutů země. Bohužel se během let ztratila korespondence, kterou vedl například s Josefem Jungmannem, Magdalenou Dobromilou Rettigovou nebo bratry Nejedlými a také zmizely partitury jeho hudebních děl a některá díla.