Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Německy píšící prozaik, který se zapojoval do kulturního a politického života, patřící do skupiny autorů "pražské německé literatury".

Toto odvětví literatury se dělí na tři části:

1. generace:
Gustav Meyrink
Rainer Maria Rilke

2. generace:
Franz Kafka
Max Brod
Franz Werfel
Egon Ervín Kisch
Ludwig Winder

3. generace:
Johannes Urzidil
Josef Mühlberger
Franz Carl Wiesskopf

Max Brod se narodil 27. května 1884 ve Vídni v židovské rodině ředitele pražské Union banky. Nejprve studoval na piaristické koleji v Praze 1, Panské ulici, potom na německém gymnáziu ve Štěpánské ulici a nastoupil ke studiu práv na německé části PF UK, kde úspěšně absolvoval. Po vystudování pracoval na poštovním úřadě, kde se vypracoval až na místo sekčního ředitele poštovního ředitelství.

V roce 1902 se seznámil s Franzem Kafkou a bylo to přátelství velmi intenzivní po celý život a prakticky i po smrti Kafky v roce 1924. Brod se stal vykonavatelem závěti zemřelého přítele, který si výslovně přál, aby jeho tvorba, která dosud nebyla publikována, byla spálená. Tomuto přání však Brod neuposlechl, a tak se zachovala Kafkova významná díla - romány Proces, Zámek, Amerika a další díla, která vydával Brod z pozůstalosti po dobu 10 let. Za svého života byl Kafka neznámý autor, spisovatele světového věhlasu z něj udělal právě Brod, který jeho díla vydal a zejména propagoval. Brod se zasloužil také o uvedení českých autorů na světových jevištích, např. o uvedení Haškova Dobrého vojáka Švejka, nebo uvedení Janáčkových oper, jejichž libreta sám přeložil do němčiny.

Z pohledu literární historie je Max Brod více zajímavou osobností, která se zapojila velmi významně do politického a kulturního života než uznávaným spisovatelem. Po uznání Československa v roce 1918 byl zvolen prezidentem Židovské národní rady. V letech 1924-29 působil v tiskovém odboru předsednictva vlády ČSR, potom 10 let působil jako umělecký a literární kritik v německém deníku vydávaném v Praze Prager Tagblatt.

Max Brod byl pacifista a sionista, a jako takový se právem obával nástupu fašismu, před kterým emigroval spolu s manželkou Elsou Taussigovou do Palestiny, kde se významně podílel na vytvoření židovského státu. Byl hudebním kritikem ve významných izraelských novinách a dramaturgem izraelského státního divadla. Zemřel 20. prosince 1968 v Tel Avivu.

Jeho dílo již dnes není čtenářsky ceněno, spíše jsou vyhledávány monografie Franze Kafky, Heinricha Heineho, Karla Sabiny, Leoše Janáčka.

DÍLO:

1906 - Smrt mrtvým!
1907 - Cesta zamilovaného
1908 - Zámek Nornepygge - velký úspěch, v Německu ceněn pro expresionismus
1909 - Česká služka
1915 - první díl z triptychu Boj o pravdu s názvem Tychona Brahe cesta k Bohu
1923 - Život s bohyní
1925 - druhý díl triptychu Boj o pravdu s názvem Rëubeni, kníže židovské
1948 - třetí díl triptychu Boj o pravdu s názvem Galilei v zajetí
1957 - Rebelantská srdce
1960 - Život plný bojů - autobiografie
1966 - Pražský kruh
1966 - Zpěv jedovatého hada