Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Melitón ze Sard byl významnou postavou se silným vlivem na maloasijské křesťanství 2. poloviny 2. století. Jako autor byl známý napříč celým ranně křesťanským světem.

O jeho životě čteme v Eusebiových Církevních dějinách.
Pocházel ze Sard. Zde působil jako představený křesťanské komunity. Někteří badatelé uvádějí, že byl v této oblasti biskupem.
Byl zdatným rétorem a dostalo se mu skvělého vzdělání - to proto, že jeho rodina patřila k aristokracii.

Co je zajímavé, před rokem 170 se vydal na studijní cestu do Palestiny, do Jeruzaléma. Zde chtěl poznat místa spojená s pašijemi Ježíše Krista a také chtěl získat informace o počtu a pořadí židovského Písma svatého - v té době ještě nebyl uzavřen kánon NZ.

Zřejmě zemřel přirozenou smrtí.

O Pasše (Peri Pascha)

Spis představuje starobylý liturgický text, nebo lépe liturgickou homilii a křesťanskou verzi židovské hagady, který reinterpretuje starší židovské a křesťanské tradice a osvětluje dosud neznámé stránky duchovního života prvních křesťanských obcí.

Existují různé hypotézy, zdali O Pasše byla dílem o dvou knihách, ale v celé rukopisné tradici se dochovala pouze jedna kniha. Z toho lze usoudit, že tedy byla jedna.
Melitónovu textu předcházela četba Starozákonního úryvku Exodu kapitoly 12. Sardská obec události ze SZ nově vykládala.
Starý zákon pro Melitóna představuje předobraz Novozákonní pravdy - se slovem předobraz se v díle setkáváme vícekrát.
Vysvětlila bych jej jako věc s vlastnostmi toho, co teprve nastane, v co se promění jeto původní pravzor oné věci.

Text, který jsem si vybrala, se týká první části spisu O Pasše. Jsou to verše 10-45. Základní výkladovou linií u Melitóna je Exodus jako předobraz slavení Velikonoc - a právě u něj se jedná o výklad christologický.
Již v prologu čteme krásnou charakteristiku Krista, slovně vybarvenou tím nejlepším rétorickým stylem, kterým Melitón oplýval.
Používá řadu přirovnání, jako například: němý beránek, nové Slovo, Starý zákon, pomíjející ovce, časný předobraz...

Dále v textu graduje to, co bylo staré, a to se mění v nové. (Příklady jsou nám zase přikázání milostí, beránek Synem, ovce Člověkem, Člověk Bohem.)
Ke konci máme výčet sloves, který opět někam směřuje - od Otce k Synu - čili soudí, zachraňuje, plodí, je plozen, trpí, je pohřben, vstává.
Na konci prologu stojí doxologie, která zní: Takový je JEŽÍŠ KRISTUS - jemuž buď sláva na věky věků. Amen.

Text pokračuje paschálními událostmi - a to nejprve první paschou v Egyptě - je zde tedy popsáno, co se v Egyptě událo, prostřednictvím doslovných citací z Ex 12.
Následuje Hospodinovo Přejití, samotná Pascha, která ničí vše prvorozené, faraón je oblečen do Roztrženého Egypta. Prvorození umírali v hmatatelné temnotě, bralo je k sobě mlčení smrti.
Melitón rovněž popisuje nářek zvířat a dobytka nad ztrátou svých mláďat.
Tím, že Izrael obětoval ovci, byl spasen - krev toho beránka, který byl zabit, zachránila celý Izrael, v čemž Melitón vidí předobraz Pána obětovaného v ovci.

O starozákonních předobrazech nám hovoří i další oddíl - zde je představen Vzor, Model, podle kterého můžeme zhotovit něco nového. Melitón říká něco budoucího. A když to budoucí bude zde, tak to minulé ztratí na své cenně, pak už předlohy nebude třeba, můžeme se dívat na krásný finální výtvor? Látka je důležitá, ale pomíjivá, tak i předobrazy mohou být pomíjivé.
K naplnění předobrazu dojde, když se staré promění v nové, když zákon pomíjí s příchodem lidu, lid izraelský ztratí svůj význam s příchodem církve, Pán je zde namísto Starozákonního beránka. Již není potřeba Jeruzaléma zde na zemi, máme Nový Jeruzalém, ten shůry, kde je stánek Boha skrze Ježíše Krista.

Takové je naplnění paschální oběti pode Melitóna. Staré se stává novým ve všech rovinách...