Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Monika Maronová s narodila 3. června 1941 v Berlíně. V roce 1951 se s rodiči přestěhovala ze západní do východní části města, její nevlastní otec byl v letech 1955-1963 ministrem vnitra Německé demokratické republiky. Po maturitě pracovala rok ve výrobě jako frézařka, posléze ve východním Berlíně vystudovala divadelní vědu a dějiny umění, na dva roky zakotvila u televize jako asistentka režie a stala se vědeckou aspirantkou na herecké škole, aby se nakonec rozhodla pro dráhu spisovatelky. Několik let pracovala jako novinářka (časopis pro ženy "Für Dich", "Wochenpost"), od roku 1976 je spisovatelkou na volné noze. Několikrát vycestovala na Západ, i přes šikanování ze strany východoněmeckých úřadů se ale pokaždé vrátila zpátky do NDR. Od října 1976 do května 1978 byla údajně spolupracovnicí východoněmecké tajné policie Stasi, jíž měla poskytnout informace o občanech SRN výměnou za vízum do západního Berlína. Spolupráci se Stasi však ukončila a sama se později stala objektem jejího zájmu.

Jako spisovatelka debutovala v roce 1981 románem "Flugasche" (Popílek). Název knihy není metaforou, jedná se o skutečný popílek. Uhelná elektrárna v B(itterfeldu) ho na město a jeho bezmocné obyvatele vychrlí den co den sto osmdesát tun. Reportáž, kterou o těchto skutečnostech napíše mladá novinářka Josefa Adlerová, však v tehdejším východním Německu nesmí vyjít. Po zákazu svého článku opouští Josefa přítele i okruh kolegů a hledá způsob jak žít, aby mohla zůstat věrná sama sobě, svým pocitům a nárokům na sebe sama. Není příliš překvapivé, že kniha nenašla v NDR žádného vydavatele a nakonec vyšla v nakladatelství S. Fischer Verlag v SRN.

O rok později následoval svazek "Das Missverständnis" (Nedorozumění); také on vyšel pouze v západním, nikoli však ve východním Německu. Autorka do něj zahrnula čtyři povídky a jednu divadelní hru zabývající se stejným tématem: očekáváními a nadějemi, které klademe sami v sebe i v naše bližní, očekáváními, která jsou znovu a znovu zklamávána.

V roce 1983 měla ve Wuppertalu premiéru divadelní hra "Ada und Ewald" (Ada a Ewald). O tři roky později vyšel román "Die Überläuferin" (Zběhlice), jehož hlavní hrdinka se jednoho dne rozhodne zůstat v posteli a přestane chodit do práce. Žena, jíž nepostrádá vůbec nikdo, dokonce ani dlouholetý přítel, s nímž se nedávno rozešla, žije od tohoto okamžiku pouze vzpomínkami, sny a představami - podobně jako o deset let později vypravěčka a hlavní hrdinka "Animal triste".

Mezi červencem 1987 a březnem 1988 vedla Maronová německo-německou korespondenci se spisovatelem Josephem aus Westfalenem, jež byla zveřejněna v příloze časopisu "Die Zeit".

V roce 1988 spisovatelka získala tříleté pobytové vízum, vycestovala do SRN a usadila se v Hamburku. V roce 1991 vydala román "Stille Zeile Sechs" (Tichá řádka šest) odehrávající se v osmdesátých letech ve východním Berlíně, jehož hrdinka, dvaačtyřicetiletá historička Rosalind Pokowská, se rozhodne osvobodit myšlenky od výdělečné schopnosti výhradně ve vlastní prospěch.

Po pádu berlínské zdi a znovusjednocení Německa se Monika Maronová vrátila zpátky do Berlína. V roce 1996 jí vyšel román "Animal triste", v roce 1999 "Pawels Briefe" (Pavlovy dopisy). Inspirací ke knize byly Maronové dopisy, které její dědeček posílal v roce 1942 z polského ghetta svým dětem v Berlíně a které ležely po celá léta zapomenuté ve sklepě. Svému rodnému městu věnovala spisovatelka v roce 2003 knihu "Geburtsort Berlin" (Místo narození Berlín), soubor osmi textů doprovázený černobílými fotografiemi, v nichž zachytila absurditu života ve východním Berlíně i auru dnes již zmizelého města.

Čtenářský deník

-

Animal triste