Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nathaniel Hawthorne se narodil 4. července 1804 v přístavním městě Salemu nedaleko Bostnu. V tomto severním úseku byly nejstarší původní osady, a proto se kraj nazýval Nová Anglie. Od počátku 17. století se tam uchylovali tzv. puritáni před útiskem anglické církve a světských feudálů.

Mezi salemskými soudci zasedal také muž, jenž se nazýval Hawthorne, praděd spisovatele Nathaniela Hawthorna. V dětství slýchal Nathaniel rodinnou pověst, že jedna z odsouzených stařen proklela soudce i celý jeho rod. Různá taková vyprávění a pocit samoty, který ho tížil už od mladých let, ho přivedl nakonec k dráze spisovatele.

Nathaniel Hawthorne vyrůstal jako syn námořního kapitána v době, kdy i v konzervativní Nové Anglii se puritánství stalo čímsi staromódním. Měšťané bostonští a salemští se dívali na puritány jako na fanatiky a jejich předsudky nahrazovali liberálnějšími. Hawthorne však nemohl na staré hříchy zapomenout. Odpuzovala ho chamtivost současníků a krutost předků. Cítil se ztracený mezi těmito světy. Hawthorne nezapadl do života zámožné salemské honorace a nestýkal se s ní. Zato se stýkal s prostými sedláky, rybáři, tuláky, podivíny, stařečky a podobně.

Tak u spisovatele vznikal rozpor mezi jeho demokratickým cítěním, lidovým humorem a melancholickým samotářstvím, hrůzou z lidských hříchů. To vše se projevuje v jeho díle. Po čtyřletém studiu na vysoké škole se vrátil do Salemu a na dobrých deset let ho město nevidělo. Ve dne doma četl a psal, vycházel v noci. Od roku 1830 otiskoval v časopisech mnoho povídek. Jejich první sbírka vyšla roku 1837. Až v roce 1842 se mohl oženit. Přestěhoval se pak do nedalekého městečka Concordu, kde se soustředili písmáci a básníci. Ti vyznávali radikální idealismus. Hawthorne byl k němu skeptický, ale odškodnilo ho několik šťastných let mladého manželství, stráveného v domě, který býval farmou. Zde vznikla sbírka povídek Mechy ze staré fary (Mosses from an Old Manse).

Povídka Mladý hospodář Braun se zaobírá otázkou viny a trestu. V povídce je čarodějnické téma - Sabat čarodějnic, ke kterým patří i úctyhodné osoby, o kterých to nikdo nepředpokládal. Tito lidé tak žijí život dvou tváří, a tento námět se objevuje i v Šarlatovém písmenu.

Pro nedostatek peněz se od roku 1846 stal na tři léta ředitelem celnice v salemském přístavu. Nedokázal však při povolání psát a proto práce zanechal. V dalších třech letech vychází rok co rok obsáhlá próza. Tyto díla patří k vrcholům americké literatury.

Zdráhal se tyto díla nazvat romány. Označil Šarlatové písmeno (The Scarlet letter, 1850), Dům se sedmi štíty (The House of the Seven Gables, 1851) a Blithedalskou romanci (The Blithedale Romance, 1852) společným názvem "romance". Míšením fantastických a alegorických prvků do realistického podání života je jen užití spisovatelova přesvědčení, že k hlubšímu poznání skutečnosti je třeba složitých a nepřímých cest. V tom byl Hawthorne pokračovatelem romantismu a předchůdcem experimentů. Psal i báje pro děti.

Po vítězství generála Pierce v prezidentských volbách pracoval také jako konzul v anglickém Liverpoolu. Sloužil tu čtyři roky. Po odchodu z této služby cestoval dva roky, hlavně po Itálii.
Do italského prostředí také umístil svůj čtvrtý romantický příběh Mramorový faun (The Marble Faun, 1860). Po návratu do Ameriky ho tísnily starosti, choroba, úpadek tvůrčích sil, smutek z vypuknuté občanské války. 18. května 1864 zemřel.

První české znění Šarlatového písmene máme již z roku 1904 a nezůstalo posledním. Roku 1914 pak vyšel Dům o sedmi štítech v překladu Antonína Kláštěrského, který místy neporozuměl autorovu slohu a většinu textu tlumočil spíše jadrně než vytříbeně. Nový překlad tohoto románu z roku 1955 se snažil o vystižení stylistických záměrů autorových.

Šarlatové písmeno je americkým románem, který je považován za vůbec první veliký. Děj se odehrává v 17. století v puritánském novoanglickém Salemu, kde beze zbytku platí dobové zákony o cizoložství, střežící "bezúhonnost" mravů a trestající každý přestupek veřejným zhanobením. To je v knize zobrazováno velmi často, neboť právě hlavní hrdinka Hester Prynnová se stává vyvrženkyní, na kterou se celá puritánská osada dívá s opovržením. Hester se vdala za staršího muže jako velmi mladá. Odjíždějí do Ameriky. Hester jede první, protože má připravit dům a vše potřebné. Její manžel však upadne do zajetí indiánů a proto se zdrží. Hester se dopustí nevěry, a to s mladým duchovním Arthurem Dimmesdalem. Bohužel otěhotní a je uvězněna jako žena, která se dopustila cizoložství. Odmítá prozradit, kdo je otcem jejího nemanželského dítěte. Ve vězení se jí narodí dcera Perla. Po jejím narození je Hester předvedena na pranýř, aby prozradila jméno jejího otce. Hester však jméno neprozradí a je odsouzena k doživotnímu trestu, a to nosit na své hrudi šarlatové písmeno A označující cizoložnici (z anglického originálu adulteress), které je symbolem hanby. Na pranýři ji však uvidí její manžel, který se právě do osady vrátil. Neudělá nic, aby jí pomohl, a pod jménem Roger Chillingworth začne sám po jejím milenci pátrat. Navštíví Hester ve vězení a požádá ji, aby jeho totožnost tajila. Arthur trpí výčitkami svědomí, chce se vnitřně očistit. Vinou jeho vnitřního napětí onemocní. Roger mu nabídne lékařskou pomoc, neboť vystupuje jako lékař, díky znalostem, které se naučil u indiánů. Náhodou objeví na knězově hrudi krvavé stigma ve tvaru písmene A, to v něm vzbudí podezření, které později nabývá jistoty. Hester mezitím vychovává dcerku Perlu v ústraní. Nezlomí ji manželova msta, lidské opovržení, samota, ani milencova zrada. Kolonisté zanedlouho oceňují její nezištnost, když se stane dobrovolnou ošetřovatelkou. Písmeno "A" tak nabývá nových významů - schopná a dokonce andělská. Události vrcholí po sedmi letech. Hester odhalí manželovu skutečnou totožnost a jeho úmysly Arthurovi, kterého mezitím sužují výčitky svědomí a strach z lékaře. Oba se rozhodnou odjet do Evropy, ale Dimmesdale v den volby guvernéra vystoupí spolu s Hester na pranýř a přizná se. Náhle však umírá. Brzy poté zemře i Chillingworth a odkáže svůj majetek Perle, která jediná kolonii opustí. Hester zůstává a zasvětí zbytek života péči o slabé a nešťastné ženy.

Hawthorne v tomto díle obrátil role obětí a viníků. Skutečným viníkem je zde Chillingworth. Společnost má hranice mezi dobrem a zlem jasně vymezené. Román ukazuje, že Hesteřino přesvědčení, že její láska - byť zrazená a světem prokletá - měla vlastní posvěcení, jí pomůže smířit se nejen s postavením věčného psance, ale i přerůst pověrčivou omezenost svého prostředí.

Snad je Šarlatové písmeno z Hawthornova díla známější pro svou otřesnou tragičnost. Ale Dům se sedmi štíty dává výstižnější představu o autorově talentu.

Hawthorne je pokračovatelem Jamese Fenimora Coopera. Také čerpal svou látku z dobrodružného života neosídlených krajů, ačkoliv právě takové náměty se zdály "nejameričtější" pozdějším generacím. Hawthorne ukázal čtenáři nový pohled do lidského nitra, nastiňuje temné stránky, prohlubuje psychologickou analýzu. Hawthorne, stejně jako například E.A.Poe, čerpá mnoho ze zločinu, svědomí postav a jejich trestů. To nebylo jen atmosférou romantismu, ale také z náboženských důvodů, obzvláště zakořeněných právě v amerických osadách.