Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nikolaj Alexejevič Někrasov (Никола́й Алексе́евич Некра́сов), největší ruský básník 50. - 70. let 19. století a významný představitel revolučně demokratického směru v ruské literatuře, se narodil 10. prosince 1821 do šlechtické rodiny v rodovém sídle Němirovo v Podolské gubernii (Nemyriv/Немиров, Ukrajina).

N.A.Někrasov žil nejvíce v Petrohradu, kde později vydával časopisy Sovremennik (Современник) a Otěčestvennyje zapisky (Отечественные записки). Ve své básnické tvorbě navázal na nejlepší tradice děkabristů, na poezii Puškinovu a Lermontovovu. Jeho dílo znamená počátek nové éry ve vývoji ruské poezie. Námětově je velmi různorodé. Zastoupena je v něm městská lyrika (žánrové scénky městského života, dělnických předměstí) i občanská lyrika, intimní básně. Patří k nim básně Na ulici, Verše o počasí, Vrstevníci, Nemocnice, Pláč dětí aj.
Někrasov psal také básně s venkovskou tematikou, ve kterých zobrazuje těžký úděl rolníků, ruských žen a opěvuje krásy ruské přírody.

Z revolučních námětů Někrasova zaujala historie děkabristů. K nejznámějším a nejvýznamnějším básníkovým dílům patří básně Básník a vlastenec (nebo též Básník a občan, 1856), Rytíř na hodinu (Рыцарь на час), poémy Krosnáři (1861, Коробейники), Orina, matka vojákova (1863), Mráz, pán krutých krás (1863, Мороз, Красный нос), Železnice (1864, железная дорога), Ruské ženy (1871-72, Русские женщины).
Celoživotním Někrasovým dílem se stala nedokončená poéma Komu na Rusi blaze? (1863-1876, Кому на Руси жить хорошо), v níž zachytil krizovou situaci Ruska v době rolnických reforem v 60. letech 19. století.

Někrasov zemřel 8. ledna 1878 v ruském Petrohradu. Jeho pohřeb se stal lidovou manifestací, jež dokazovala, s jakou láskou a úctou se veřejnost chovala ke svému vpravdě národnímu básníkovi.