Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Novalis je pseudonym německého básníka, který se narodil jako Friedrich Leopold baron von Hardenberg de Novali v roce 1772 na zámku Oberwiederstedt poblíž Mansfeldu. Do zámku se vstupovalo postranním vchodem, protože jeho předek nechal hlavní vchod zazdít z důvodu, že jeho nevěstu zasáhl blesk, když do zámku vstupovala. A tak to také zůstalo.

Rodiče měli několik dětí a Novalis byl nejstarší syn. Byl neduživý, nejen tělesně ale i duševně. V 9 letech onemocněl úplavicí a několik týdnů byl na pokraji smrti. Jako zázrakem se uzdravil nejen tělesně, ale i duševně a jeho domácí učitel mu již nestačil, proto otec chlapce poslal do obce ochranovských bratří (jednalo se o protestantské hnutí - pietismus - 18. století, zdůrazňující církevní zbožnost a čistotu křesťanství). Zde byl Novalis velmi nespokojený a otec ho poslal do Brunšvicka ke svému staršímu bratru, jehož povaha a smýšlení bylo naprosto rozdílné od smýšlení přísných rodičů Novalise. Strýc mu otevřel cestu k francouzskému racionalismu a francouzské kultuře.

V roce 1784 se celá rodina přestěhovala do Weissenfelsu, kde byl otec jmenován ředitelem solivarů. V 18 letech nastoupil do nejvyššího ročníku gymnázia v Eislebenu. V té době miloval a překládal antickou literaturu. Také poprvé psal básně, ale byly to jen pokusy bez osobitých znaků.

V roce 1790 se zapsal ke studiu práv do Jeny. Zde navštěvoval zejména dějepisné přednášky Friedricha Schillera, kterého velmi obdivoval. Osobně se poznali o rok později a jejich přátelství vydrželo celý jeho život. Na další rok se zapsal ke studiu matematiky, práv a filosofie do Lipska, kde se spřátelil s Friedrichem Schlegelem. Zde si Novalis užíval studentského života, ale stále více upadal do dluhů.

Nakonec v roce 1793 se zapsal na universitu do Wittenbergu, kde složil o rok později závěrečné zkoušky a vrátil se k rodičům. Nastoupil na místo úředníka na okresním úřadě v Tennstedtu. Při služební cestě potkal dvanáctiletou Sofii von Kühn, do které se okamžitě zamiloval a ona jeho lásku opětovala. V den jejích třináctých narozenin se tajně zasnoubili. Rok po té bylo zasnoubení oznámeno rodině. V době své lásky se pohroužil do studia Fichtovy filosofie.

V roce 1795 Sofie těžce onemocněla a ani několik operací jí nezachránilo život, zemřela počátkem roku 1797. Bolest Novalise byla obrovská, nemohl se pro smutek zúčastnit ani pohřbu, na hřbitov šel až za několik dní. Měsíc po Sofiině pohřbu si začal psát deník, středobodem jeho světa byla láska k Sofii. Myšlenku na sebevraždu zavrhl.

V roce 1798 poprvé vydává pod jménem Novalis sbírku filosofických pojednání Zrnka pylu. Vzpomínka na Sofii se pro něho stává bohyní matkou. V té době byl velmi činorodý, studoval filosofii France Hemsterhuise a nechal se zapsat na báňskou akademii do Freibergu. Téhož roku se žení s Julií Charpentierovou, své manželství však charakterizoval tak, že ona ho milovala, a on by byl raději mrtev.

V roce 1799 se seznámil s básníkem Ludwigem Tieckem, který ho velmi ovlivnil. Tento rok napsal Novalis svá vrcholná díla: Duchovní písně, Hymny k poctě noci, první díl románu Modrý květ, esej o minulosti a budoucnosti Evropy Křesťanstvo neboli Evropa. Ujal se také práce v solivarech.

Na podzim roku 1780 ho zastihlo chrlení krve a dědičná tuberkulóza tak propukla v plné síle. Dne 25. března 1801 zemřel ve věku necelých 29 let.