Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tímto jménem se honosil náš přední básník a redaktor (např. Obzor; Lidové noviny; Host do domu; Rovnost). Byl básníkem poezie, která náš rozohní i uklidní a hlavně člověka donutí přemýšlet a vyvolá v nás dramatické obrazy plné napětí. Jeho poezie je prodchnuta existencialismem, smrt se zde střídá se životními událostmi jako noc a den. Mnozí jej nazývají "českým poetickým bardem" nebo "panem Básníkem". Jeho život byl spojen s literaturou/poezií, jižní Moravou a vínem. Rozhodně se nebojím říci, že patří k nejvýraznějším osobnostem české literatury druhé poloviny 20. století.

Narodil se 26. května roku 1910 do předválečného světa v Přerově poblíž Olomouce. Jeho otec pracoval na dráze jako lampář na železnici. Když opustil měšťanskou školu a vystudoval dvouletou obchodní, musel si začít nějak vydělávat na živobytí, proto po ukončení studií zastával hned několik dělnických profesích (litograf, sběrač inzerátů či jako jeho otec pracoval na železnici). Poté se začal angažovat v žurnalistice jako výkonný redaktor různých novin a časopisů.

V roce 1937 se oženil, natrvalo přesídlil do Brna a nadále se věnoval redakční práci.
V 50. letech minulého století se oženil podruhé, tentokrát s pohlednou dívkou Věrou, která byla redaktorkou Československého rozhlasu a později i dramaturginí a ředitelkou brněnského studia České televize. Společně zplodili syna Ondřeje (1953-2014), který se v dospělosti stal známým divadelním a televizním hercem (např. Četnické humoresky).

Od roku 1964 se Mikulášek věnoval pouze literatuře a živil se jako spisovatel z povolání.
Roku 1967 se těžce zranil a následky zranění si nesl až do smrti - špatně se pohyboval. To však nic nezměnilo na jeho aktivní básnické tvorbě. Necelých deset let (70. léta) však nesměl publikovat vůbec kvůli tomu, že zastával odmítavý postoj k událostem kolem srpna roku 1968, psal tedy samizdatově. Publikovat mohl zase až po roce 1980.
Patřil k členům tzv. Sdružení Q (společně kupříkladu s Josefem Kainarem, Adolfem Kroupou, Janem Skácelem, Ludvíkem Kunderou, Milanem Uhdem a dalšími).

Představme si nyní ve stručnosti více než padesátiletý vývoj tohoto autora v etapách:

Roku 1940 vydává Oldřich Mikulášek sbírku Marné milování, v níž se hlásí k tradici poezie R.M.Rilkeho, ale i k současným českým vzorům (Halas, Holan a Hrubín). Tvrdí se, že svými prvotinami navazuje na halasovskou lyrickou linii a do popředí je vynesena příslušnost k Moravě jako kraji i k Brnu jako městu se svými zákoutími, ale i dominantami (Špilberk). Vyvrcholení této první etapy básníkova vývoje lze nalézt v projevu jeho osobitosti a dramatičnosti, ale i lyričnosti jeho poezie.
Druhá etapa básníkova vývoje se děje ve znamení jakéhosi zepičtění, kdy do básní vnáší dějovost a kdy se snaží více přilnout k realitě.

Mikuláškova poezie patří mezi komplikovanou a pro sebe charakteristickou tvorbu. Ani sami socialističtí "soudruzi" nevěděli, jak se k ní mají postavit, proto ji ani necenzurovali a nechali Mikuláška být - nebyl po většinu dobu své tvorby zakazován.

Oldřich Mikulášek umírá dne 13. července 1985 v milovaném Brně.

Z DÍLA:

• Černý bílý ano ne (1931) - tato jeho literární prvotina je ovlivněna poetismem; od tohoto svého počinu se později Mikulášek distancoval
• Marné milování (1940) - melancholicky-dramatická kniha veršů, hrající roli ve vývoji Oldřicha Mikuláška
• Křídlovka (1941)
• Tráva se raduje (1942)
• Podle plotu (1946) - zde se autor věnuje motivům z brněnských zákoutí i míst, které dobře zná
• Pulsy (1947) - jedná se o vyvrcholení básníkova prvního tvůrčího období; v této knize svébytně zachytil rytmus a pohyb naší každodennosti
• Horoucí zpěvy (1953) - sbírka veršů, ovlivněná politickou situací a dobou, ve které autor žil, byla vyznamenána cenou města Brna za rok 1953; autor zpívá o lásce k životu a lidem, o víře v budoucnost a vyjadřuje nenávist k těm, kteří ničí krásu
• Divoké kačeny (1955) - ve sbírce zcela převládá hymnický zpěv na oslavu bezproblémového života, který je plný dobového optimismu
• Krajem táhne prašivec (1957) - básnická sbírka s motivy lidové písně, ve které básník líčí osudy a zkazky, spjaté s démonem pití, a kreslí zároveň lyrický obraz lidských životů, hluboko zakořeněných v rodném kraji; hrdinu skladby "prašivce" uvádí autor do své básně v příběhu dávné lásky, jež ztroskotá na nerovnosti majetkové a pokouší se zprvu vykreslit bytost prašivce za jeho navštěvování chudého kraje v minulosti; později však dává slovo lidem
• Ortely a milosti (1958) - sbírka básní, ve které básník překonává skepsi soudobé civilizace a zároveň vzdává hold lidskému duchu
• První obrázky (1960) - životní pocity člověka 60. let minulého století; básník se zamýšlí nad hodnotami, jež přineslo jeho zemi nové lidově demokratické zřízení, konfrontuje úspěchy i počátek cesty nastoupený po osvobození v roce 1945; po formální stránce využívá klasického verše, jenž nepatří k autorovým dominantám
• Albatros (1961)
• Svlékání hadů (1963) - výbor z třinácti Mikuláškových knih, doplněný zasvěceným životopisným a literárně-historickým úvodem, kresbami a fotografiemi
• To královské (1966) - autor vyjadřuje svůj postoj k životu, k lidskému dění, doufání a víru v život a zobrazuje působení hudby na lidskou duši
• Šokovaná růže (1969) - lyrická básnická sbírka obsahuje básně jak plné dramatického vidění světa, tak i básně milostné lyriky; v básních se objevuje moravská, vinorodá krajina okolí Dyje
• Červenec (1980) - výbor z básní vychází z chronologie vývoje autorovy poezie
• Agogh (1980, u nás 1989) - jedna ze stěžejních sbírek autora, obsahující verše z let 1969-1971; reakce na počátky normalizačního období; vyjadřuje zde skepsi, pesimismus a zklamání; vyšlo v samizdatové edici Petlice
• Žebro Adamovo (1981) - sbírka je hlubokou zpovědí člověka, zamýšlejícího se nad osudovou životní láskou; celou sbírkou se prolíná někdy až truchlivé zamyšlení nad vlastním sebepoznáním i poctivá snaha pravdivě balancovat naplněný lidský úděl; jedná se o tvorbu z let 1971-1973, kniha je navíc obohacena o skladbu Utrpení starého Werthera, jakousi ironickou rapsodii
• Veliké černé ryby a dlouhý bílý chrt (1981) - verše z let 1974-1975; vracející se motivy černých a bílých lásek
• Sólo pro dva dechy (1983) - autorův vyzrálý básnický jazyk spolu s myšlenkovými náboji povyšuje tuto sbírku milostné poezie na ojedinělou literární záležitost své doby
• Čejčí pláč (1984) - básnická sbírka nevšedních a úchvatných veršů zralého básníka se dotýká nejinternějšího světa člověka; všemi 5 cykly sbírky zaznívá jedna základní nota: neústupná vůle najít a zachytit pravdu života; výrazem tohoto hledačství je stálý sled otázek, vnitřní svár, pohyb i návraty
• Do posledního doušku (1985) - svazek shrnuje básníkovy verše, které jsou oslavou vína jako symbolu tvořivého lidského života; editor Z. Drahoš básně čerpal z Mikuláškových jedenácti básnických sbírek a zařadil do tohoto svazku sedm nových básní z autorových rukopisů