Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Osamu Dazai (太宰治), narozen jako Shūji Tsushima do bohaté severojaponské rodiny v Tsugari, byl nejen skvělým a slavným japonským autorem - dnes je přímo hvězdou japonské literatury a jeho práce jsou považovány za klasiku. Spousta poválečných studentů ho spolu s Dostojevským a dalšími význačnými evropskými autory uvedla jako svou inspiraci, a píší o něm i nejlepší kritikové a spisovatelé. Přesto je ve zbytku světa téměř naprosto neznámý. A nezměnila to ani skutečnost, že byl jako jeden z prvních japonských spisovatelů krátce po válce deportován, zejména kvůli tomu, jak skvěle vystihl poražené Japonsko ve své krátké poválečné kariéře. Jeho tvorba byla osobní, dalo by se říci autobiografická. Měl spoustu uměleckých předností, které byly vyváženy osobními slabostmi a nedostatky. Na vysoké škole studoval francouzskou literaturu, avšak své studium nikdy nedokončil.

Uvádí se, že četba Dazaiových děl znamená vidět Japonsko zevnitř. Ve svých dílech popisoval zemi plnou lidí se silnými vztahy a často rozporuplnými potřebami. Psal o opravdových lidech, většinou doslova, občas dokonce uváděl jejich pravá jména, a ve svých příbězích se snažil porozumět tomu, jak lidé zapadají do toho světa, milují se a často se zraňují. Soustředil se zejména na věci, jež považoval za nezbytné a důležité pro sebe sama.

Přestože byl Dazai velmi autobiografickým spisovatelem píšícím zejména o sobě a o svých myšlenkách, dokázal vše zpracovat tak, že se čtenář cítil součástí příběhu. Jeho díla obsahují humor, sice smutný, zmatený a ostrý, ale přece jen humor.

Z jeho prací můžeme cítit i konflikt tříd (kast), během kterého tvořil, a tento konflikt spolu s politickým zmatkem a jeho vlastními problémy ho dohnal k prvnímu pokusu o sebevraždu. (Uvádí se, že politika na tom měla jen malý podíl, a jeho důvody byly tedy převážně osobní, šlo převážně o jeho univerzitní vzdělání, kdy se z čela třídy propadl na samé dno a neprošel několika kurzy.)
V roce 1929 se v pouhých devatenácti letech pokusil předávkovat prášky. Tento incident rozpoutal chaos v jeho životě, který vedl k dalšímu pokusu o sebevraždu - šlo o společnou sebevraždu s vdanou ženou. Tato žena zemřela, Dazai pokus přežil. Následně si vzal gejšu, což jeho rodina nesla velmi špatně, a kvůli této akci a jeho členství v levicovém hnutí byl vyděděn. Na počátku třicátých let se opět pokusil o sebevraždu, a následně byl téměř rok závislý na narkotikách. Další sebevražedný pokus provedl tentokrát se svou ženou, oba ho přežili, a poté se rozvedli. Během těchto událostí byl Dazai hnán jakousi povinností stát se spisovatelem, kterou v sobě cítil.

Ve válečných letech 1940-1946 se částečně vzpamatoval a opět se oženil, tentokrát se ženou, kterou mu rodina schválila. Měl s ní postupně tři děti, a v té době se stal celkem známým autorem.

Po válce se opět zapletl se ženou, jež mu porodila dítě. Zkušenosti s ní částečně použil ve svém románu Shayō (česky Zapadající slunce; anglicky The Setting Sun). Následovala aféra s další ženou, opět propadl alkoholu, měl velké zdravotní i psychické problémy. V tomto stavu napsal své dílo Ningen Shikkaku (česky Člověk ve stínu; anglicky No Longer Human) a následně spáchal sebevraždu s poslední zmiňovanou - tentokrát bohužel úspěšně.

Dazai patřil do třetí generace moderních japonských spisovatelů. V jeho době se bralo vše, co bylo západní, jako moderní. On sám ve svých dílech zmiňuje autory jako je Verlaine, Baudelaire, Čechov, Dostojevský a mnohé další. Jelikož jsou tito spisovatelé zmíněni v dílech Dazaiova oblíbeného autora a vzoru Ryūnosukeho Akutagawy, domníváme se, že on sám je příliš nestudoval, a proto jde spíše o jakýsi popud, který mu dali, než o inspiraci.

Ačkoli se nehlásil k žádnému hnutí, řadíme ho k autorům píšící takzvaný "já - román". Měl své slabé stránky - byl narcistický, sebeuspokojivý a často exhibicionisticky popisuje autora - sebe. Čtenářovo dilema spočívá v tom, jestli je mu "já - román" sympatický - pokud ano, dílo se mu líbí. Pokud ne, nudí ho. Dazaiova díla jsou speciálním příspěvkem pro toto hnutí a ukazují, že pojal tento styl psaní jako ještě nikdo před ním.

Rodina zmiňovaná v jeho pracích je většinou rodina Tsushimových, jeho rodina z Tsugaru. Po smrti svého otce, s níž se Dazai, jak se zdá, nikdy pořádně nevyrovnal, se její hlavou stal jeho nejstarší bratr. Jedním z Dazaiových problémů v dospělém životě bylo, že si nedokázal sám sebe představit jako hlavu vlastní rodiny, manžela či otce.

Další téma, které je u tohoto autora nevyhnutelné, je sebevražda. Ta hraje v japonské kultuře velkou roli, Japonci pro ni mají asi tolik slov jako Eskymáci pro sníh. Ať už je to kamikaze, proslavené za druhé světové války, nebo skupina studentů, která neudělala zkoušky. Hlídač, který vezl obrazy na výstavu v Evropě, spáchal sebevraždu jako akt přijmutí viny po tom, co mu byl jeden ukraden. Samurajové byli v dávných dobách připraveni vzít si život z mnoha důvodů, a spisovatel nominovaný na Nobelovu cenu, Mishima Yukio, spáchal rituální sebevraždu seppuku. U Dazaie se setkáváme se shinjū, sebevraždu dvou milenců, taktéž ne neobvyklou. Odborníci mluví o Dazaiově strachu ze spáchání sebevraždy o samotě, a tudíž když potkal někoho, s kým by mohl tento svět opustit, snažil se toho využít. Poměrně velkou část jeho pokusů zřejmě vyprovokovalo selhání.

Byl také v šoku, když - v době, kdy bylo Dazaiovi 18 let - jeho velký vzor a oblíbený autor, Ryūnosuke Akutagawa, spáchal sebevraždu. Domníváme se, že dopis na rozloučenou, který Akutagawa zanechal, částečně ovlivnil jeho bohémské chování v následujících letech.

Dazaiův styl má jistou speciální sílu, jež ve vás vyprovokuje pocit, že autor popisuje vaše vlastní myšlenky. Jeho slabostí je, že tento styl popisu může čtenáře rychle unavit. Dazai dnes získává spoustu fanoušků v řadách šestnáctiletých studentů, kteří poprvé bojují s problémy zmíněnými v jeho knihách, a naopak ztrácí ty kolem třiadvacátého roku, kteří věří, že už s touto fází skončili a našli vnitřní mír. Jeho knihy mají však také věrné fanoušky, kteří však preferují jeho nejvíce autobiografická díla, nikoliv ta nejslavnější.

Jeho próza má velmi specifickou vlastnost - čtenář má pocit, že je srozuměn se vším, co se v ní odehrává, a proto už nejdou potřeba žádné otázky. Má metalingvistický styl psaní, který sídlí v kulturním prostředí spíše než ve slovech, a proto se velmi špatně překládá. On sám pocházel z části Japonska, která se vyznačuje velmi silným nářečím, a zřejmě proto byl tak fascinován jazykem jako takovým. Jeho knihy se vyznačují dlouhými souvětími.

Emocionální a formální prvky jeho psaní z něj dělají jakousi učitelskou postavu, ačkoli on, samozvaná ztracená existence, je velmi vzdálený učitelskému chování. Ale i Dazai sám uznal, že po té bolesti, kterou protrpěl, se mohl stát jakýmsi vzorem.

Dazai ve svých dílech stvořil v podstatě své alter ego jménem Osamu. Osamu je charakter, jenž dělá špatné věci, dějí se mu špatné věci, je odmítnut, touží po odpuštění a najde přátele, kteří ho milovali celou dobu. Čtenář je jeho příběhem dojatý. Jde o literární verzi autora a Dazai tuto postavu využívá k prozkoumání své minulosti, zjištěním, co ho udělalo tím, čím je, studiu jakési neoblomnosti minulosti a interakci s přítomností. Úkolem tohoto hrdiny je zemřít, a tudíž cíl jeho pouti je smrt. Sága této postavy je Dazaiův dopis na rozloučenou, sbohem světu, které mu trvalo napsat 15 let. Zároveň to byla motivační síla jeho života a úleva od bolesti existence.