Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ping Sin (nebo také Bing Xin, Bingxin či Xie Bingxin), vlastním jménem Xie Wanying (謝婉瑩), byla významnou autorkou moderní čínské poezie 20. století. Básnířkou, která se jako jedna z mála žen trvale zapsala do dějin moderní poezie. Přinesla formu "miniaturní básně" do čínského literárního prostředí, vzdáleně inspirovanou haiku. Jedná se o kratičké lyrické reflexe ve volném verši. Pro náměty se často obracela k přírodě v kontrastu s rodinnými, společenskými a filozofickými podtóny. Psala niternou, osobní poezii v hovorovém jazyce, na rozdíl od tradičního jazyka klasických autorů.

Pocházela z města Fu-čou (福州, Fúzhōu), hlavního a největšího města provincie Fu-ťien (福建, Fújiàn), ze společensky vysoko postavené rodiny. Už v raném dětství se s rodiči přestěhovala do provincie Šan-tung (山东, Shāndōng). Silný dojem, který na ní zanechala krásná shāndōngská krajina hor a moře, měl později vliv na její básnickou tvorbu. Její rodina se stýkala s umělecky orientovanou společností. Měla přístup k čínským klasikům i k zahraniční literatuře v překladech, jež touto dobou začala číst. Její básnické dílo bylo také ovlivněno poezií bengálského básníka Rabíndranátha Thákura.

V roce 1913 se rodina přesunula do Pekingu (北京, Běijīng). Zde dokončila své středoškolské vzdělání a poté v roce 1923 studium na Yanjingské univerzitě (燕京大学, Yānjīng Dàxué), kde získala bakalářský titul. Původně se zaměřila na přírodní vědy, pak přešla na studium literatury. Účastnila se pokrokového Hnutí za novou kulturu a byla nejvýznamnější básnířkou doby reformně-společenského Hnutí čtvrtého května (五四運動, Wǔ Sì Yùndòng), též známého jako Májové hnutí. Angažovala se ve studentském sdružení, pro které psala články. Zároveň publikovala první povídku Dvě rodiny (两个家庭) pod svým pseudonymem v časopise Ranní listy. Zasazovala se v ní o lepší vzdělání pro ženy. Ve stejném časopise v letech 1921 a 1922 vycházely i básnické miniatury, které byly následně v roce 1923 publikovány ve formě dvou básnických sbírek Hvězdy (繁星, Fanxing) a Jarní vody (春水, Chunshui).

Poté odjela studovat literaturu na Wellesley College do Spojených států, kde roku 1926 získala magisterský titul. Společně s pozdějším manželem, známým antropologem Wu Wenzaem, se během amerického pobytu pohybovali v nejvyšších intelektuálních kruzích, kde měla možnost setkat se například i s Virginií Woolfovou.

Po návratu do Číny v roce 1926 již nepsala básně, ale výhradně krátkou prózu. Učila literaturu postupně na několika univerzitách v Pekingu. Za války s Japonskem žila v Kchun-mingu (昆明, Kūnmíng) a Čchung-čchingu (重庆, Chóngqìng), po válce odešla učit na rok na vysokou školu v Kjótu (京都市, Kjóto-ši).
Když se vrátila, vyšlo jí několik sbírek jejích povídek a esejů. Typické pro ni byly krátké meditativní eseje, v nichž reflektovala vlastní duševní stavy. Rovněž zdůrazňovala důležitost lásky k přírodě, k rodině a přátelství. Byla známá pro své přesvědčení v hodnotu mateřské lásky jako léku na různé sociální problémy a v důležitost role matky v rodině a ve společnosti. K nejznámějším patří sbírka Minulé události a hlavně sbírka Pro malé čtenáře (寄小读者, Ji xiao duzhe), psaná formou dopisů ze studií v USA, kde se zabývá tématem střetu kultur. Zaměřila se i na psaní dětské literatury a na překládání. Publikovala i po roce 1949.

Za Čínské kulturní revoluce (无产阶级文化大革命, Wúchǎnjiējí wénhuà dàgémìng) byla perzekvována a poslána "na převýchovu" na venkov. Do Pekingu se mohla vrátit v roce 1972.
Zemřela v roce 1999 ve věku devadesáti osmi let.

Její tvorba byla přeložena do mnoha světových jazyků. Z českého pohledu je zajímavý fakt, že se přátelila rovněž s českým sinologem a akademikem Jaroslavem Průškem, jenž v Číně ve třicátých letech 20. století pobýval.