Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Radikálně demokratický novinář a spisovatel. Autor romantické historické prózy z českých a jihoslovanských dějin, známý i jako satirik. Narodil se v Sedlci u Sedlčan jako syn ševce. Otec mu zemřel, když mu bylo 10 let a poté se jeho rodina odstěhovala do Prahy, kde začal studovat na gymnáziu, ale pro hmotný nedostatek musel studium přerušit. Odešel pak do Itálie, v Padově krátce studoval chirurgii, cestoval po Balkáně, a když se vrátil domů, žil střídavě v Sedlci a v Praze a věnoval se literatuře a žurnalistice. V letech 1847-48 vydával humoristické sborníčky Kocourkov, v roce 1848 politické letáky, v letech 1849-51 řídil radikálně demokratický Pražský večerní list a pro tuto činnost byl po jeho zastavení vězněn. Od roku 1855 žil na bratrově statku v Horní Bystřici u Taranova v Polsku, kam byl jako politicky podezřelý internován. V letech 1859-91 bydlel opět v Sedlci, ale stále byl pod policejním dohledem. Počátkem 60. let se mohl vrátit k žurnalistice, pracoval v redakcích listů Čas a Hlas, kde se spřátelil s Janem Nerudou. Zemřel 5. července 1864 v Nadějkově.

DÍLO:

V Chocholouškových črtách ze soudobého života se často ozývala společenská satira, v předrevoluční době ještě vzácná. V postavách vrchnostenských úředníků, šlechticů, purkmistrů, domácích pánů a obchodníků napadala feudální přežitky a sociální nerovnost, protestovala proti moci peněz, rodových výhod nebo úředního postavení, kritizovala měšťáckou touhu po majetku a národní neuvědomělost.

Těžištěm jeho díla je historická próza. V povídkách a románech z české historie připomínal bývalou existenci českého státu (Dcera Otakarova; Přivitan, kmet staropražský), jeho ušlechtilé panovníky (Palcéřík; Soběslav), a doby, kdy se národ dovedl bránit nepřátelům (Křižáci). Ústy svých postav výmluvně hájil prospěch a práva prostého lidu a otevřeně hlásal jako jeden z mála autorů i v době obnoveného absolutismu po revoluci roku 1848 ideály svobody a rovnosti (Jan Pancéř - 1851).

Po celou dobu své literární činnosti psal povídky ze života a dějin jižních Slovanů, k nimž ho inspirovaly jednak zpráva o jejich současných bojích proti Turkům, jednak jihoslovanské národní zpěvy. V letech 1862-63 spojil tyto své práce v trojdílný cyklus Jih. Kreslil tu idealizovaný a pro české prostředí příkladný svět, kde svoboda je nejvyšší hodnotou a její ztráta největším neštěstím, kde prvním mravním příkazem je blaho vlasti.